Nejhorší žrout času je spousta materiálů, ze kterých se hledá nejvhodnější pro použití k výkladu.
I-učebnice má výhodu především v
1. připravených ilustracích - dokonalé fotografie, videa, animace mechaniky, apod.
2. faktografických údajích v textech
3. autorských právech k publikovaným materiálům
4. možnosti instantního použití
5. puncu věrohodnosti (nebo nevěrohodnosti) dané vydavatelskou firmou či autorem
Nevýhody spatřuji v někdy doplňovaných
1. grafických hejblích, které zbytečně zabírají kanál toku přijímaných informací (různé šipky, přilétající okna, rolující proužky, blikání, apod.)
2. vnucených časových prodlevách
3. mnohdy mizerném a nesrozumitelném grafickém, schématickém znázorňování předmětů, mechanismů, atd
4. přílišném množství informací v zobrazené scéně (na tabuli, displeji) najednou
5. vnuceném strnulém úderném heslu, které se má divákovi vbíjet do očí a do paměti, ze kterého ho vysvobodí až uplynutí nastaveného času, nebo spásné kliknutí učitelem.
Optimum i-učebnice spatřuji v předpřipraveném díle, které učitel používá jako "moderátor" ke svému originálnímu výkladu, kde může podle průběhu výuky a chápání žáků vést výklad, doplňovat ho, vracet se k některým částem a hotový výklad uložit a nechat žákům na síti, nebo jim ho přímo dát ke stažení na flešku. Což se děje například v odborných předmětech na průmyslovkách a je to výborné.
Pro tvorbu i-učebnic (výukových materiálů) je (IMHO, jak se teď říká) vhodný:
1. výukový materiál učesaný Occamovou (Ockhamovou) břitvou: fakta, jednoznačné ilustrace, bez zbytečností a rozptylování pozornosti
2. spolupráce vyučujících stejného předmětu nejen ve škole ale i mezi školami při vytvoření optimálního výukového materiálu (školy, zvláště odborné, mají skutečné poklady, ale mnohdy si je chránějí jako své nouhau a bránějí se tím konkurenci)
3. spolupráce vyučujících s firmami, které výukové i-učebnice vytváření profesionálně
4. ocenění tvůrčí práce autora-učitele skutečným honorářem jako profesionála
ale to jsou samozřejmosti, o kterých je zbytečné se šířit.
Výuková CD (Jak věci pracují, Hudební nástroje, Lidské tělo, atd., atd..) jsou dobrá pro domácí použití, aby si v nich žáci mohli libovolně listovat svým tempem podle svých pocitů.
Tištěné knihy jsou stále bazální nosné informační médium. Nejčtenější jsou v nich samozřejmě hlavně podstatné informace a dají se vzít ssebou. To platí i pro nejrůznější texty na internetu, které se dají číst na monitoru, ale podívejte se v autobuse, vlaku, čekárně a jinde, kolik lidí si čte nebo se učí z vytisknutých pár stránek nebo celých vytištěných sešitů
Pokud jste dočetli až sem, omlouvám se, je to dlouhé.