Nevím, nevím, IWB jsou stále ještě vybavením především pro školy. Ale před třemi lety jsem dostal prospekty taiwanského výrobce IWB, který je nabízel rodičům domů.¨

Pro nemocné děti ale možnost komunikace se třídou s využitím běžně dostupných webkamerek na PC nevidím jako nic nemožného nebo škodlivého.

Viz můj první závěr o "vzájemně učící se organizaci".

Poznámka nad rámec tématu: Je ovšem otázkou, nakolik je tento "model" právě v souvislosti s ICT "zažitý". Díky nevyjasněné "pracovní náplni ICT metodika" se nezřídka stává, že je po něm poptáváno něco úplně jiného než "metodická činnost". Díky této široké poptávce po jeho dovednostech a zkušenostech (nikoliv kompetencích), nezřídka nemá čas na koncepční metodickou práci.

Souhlas. Aktuálně ji možná polovina základek nemá.
Přidám historku ze života: na gymplu jsme v roce 2003/4 koupili kombinaci notebooku s projektorem (jistě si pamatujete, že tenkrát stála mnohonásobně víc než dnes), která byla k dispozici v přepravce, kterou si kantoři mohli zapůjčit a odnést do učeben na hodinu. První reakce byla, že jsou to vyhozené peníze a že ajťáci si vymýšlejí. Zakrátko se pořadník plnil a bylo třeba koupit další sadu.

A jak se, podle vás, pozná dobrá škola?

Podobná otázka tu už byla v době SIPVZ. Tehdy jsem tvrdil, že nemůže být dobrá škola bez osobního počítače.

Tabule jen pomůcka pro výuku. Nic víc, nic míň. Sama nikoho nic nenaučí. Nejdůležitější je učitel. Když ji využije dobře, je výborná, když je použita bez rozmyslu, je k ničemu.

1. Všichni žáci, kteří hledí na interaktivní tabuli, (nejen) působí takovým tupým dojmem.
Pak je tabule použita špatně, moje zkušenost je, že dovede žáky velmi aktivizovat. Oni totiž nemají hledět, ale pracovat s ní.
2. Nenašla jsem žádnou aktivitu pro interaktivní tabuli, která by byla ve vyučování nezbytná a nebylo by možné ji provést "naživo". Přitom naše vyučování je velmi zážitkové.
To jistě možné je, je to o volbě učitele.
4. Způsob komunikace u interaktivní tabule se oplošťuje. Nenutí děti k samostatnému vyjádření ani myšlení.
Podobně body 5, 6, 7 a další body
Pak je použita špatně. Tabule nic sama neučí, ale učitel prostřednictvím tabule nenutí děti k samostatnému myšlení. atd.
A ještě si dovolím reagovat na
17. Pocit nejistoty učitele před výukou a vysoká poptávka po tom, aby byl někdo "zdatný" na blízku, kdyby se "to zase podělalo".
To snad tak hrozné není, nedělejme z učitelů zase takové neumětele. A navíc žákům vykládáme stále něco o potřebě se učit, o tom, že nikdy neví, co budou potřebovat, o potřebě celoživotního vzdělávání a co my sami? My se nemáme učit novým věcem? Všichni se nebojí doma vybavit novou TV a pod, tak proč by se měli bát techniky ve škole. A že něco nebude fungovat? Ano, stát se to může, musím být na to nějak připravena, ale koneckonců nemusí fungovat ani video, když chci zrovna něco promítnout. A z toho se taková věda nedělá.

Ale přesto, co jsem napsala, si myslím, že dobrou školu interaktivní tabule neudělá. Udělají ji dobří učitelé i bez ní.

Takže proto používejme modernější a v celkovém součtu možná již levnější interaktivní obrazovku na mobilním stojanu, na kterém je vše potřebné a jediný kabel ven vede do zásuvky 220 V !

Když si s nějakou otázkou nevím rady, tak řeknu "to je správná otázka" . Nicméně definování kritérií pro hodnocení "kvality školy" s dovolením ponechám na jiných a případně v jiných diskusích.
V každém případě jsem přesvědčen, že jedním z parametrů "dobré školy" je "schopnost" efektivně využívat digitální technologie. Naštěstí zde máme díky týmu "zastřešeného VÚP" nástroj, který nám může pomoci k posuzování "kvality" v této oblasti - Profil Školy21.

Zpočátku mi interaktivní tabule připadaly velmi zajímavou možností jak oživit výuku. Postupně jsem však zjistila, že je zbytečně přeceňován jejich význam a že mají velké množství negativ, které mohou být i důsledkem zhoršujících se výsledků ve vzdělávání.
Plně souhlasím s kolegyní Petrů. Uvedené body platí nejen pro základní školu, ale i pro střední školu. Většina žáků vnímá interaktivní tabuli jako filmové plátno a učivo jim jen hlavou prochází.

Měli bychom přestat přeceňovat vliv informačních technologií a různých rádoby „moderních metod“.
Nejrůznější průzkumy totiž naznačují, že například v matematice a nejen tam mají své místo i klasické metody („dril“ a opakované řešení příkladů). Ukazuje se, že zautomatizování algoritmů a např. opakované počítání příkladů je předpokladem pro vytvoření lepších schopností a dovedností aplikovat matematiku v technické praxi.
Žádná interaktivní tabule žáka počítat nenaučí !!!

Jedna úvaha závěrem:
Více udělá škola s nadšeným kvalitním pedagogickým sborem a mizerným vybavením než super interaktivní tabule a průměrný učitel, který tyto technologie používá jako lepší plátno.

Souhlas do té míry, jak by to +/- mělo být.
Nesouhlas ohledně reality a uvedených příměrů s televizí a videem. Navíc nestabilita prostředí není zrovna motivující. Zvláště u těch, pro které není ICT "celoživotním koníčkem" .


S těmi učiteli souhlas, u základek pak přidejme prosím i management školy a dle mého soudu i jejího zřizovatele.

A máme tu klíčový "top" trojúhelník, který udělá školu dobrou. Výpadek jednoho vede k destabilizaci - je to stejné jako u židle, která má tři nohy. Jedna je prohnilá a místo stability "balancujete" ve strachu, že "něco rupne".