Vážené kolegyně a vážení kolegové,
omlouvám se za poněkud provokativní téma . Pokud se ujme, vysvětlím můj negativně-pozitivní postoj k této technologii .

Jestli tedy mohu: interaktivní tabuli ve škole máme, a tak jsem přemýšlela zda a jak ji použít. Pročetla jsem kdejaké návody i názory, prohlédla jsem snad desítky videí, vyzkoušela mnohé programy sama na sobě a následně se rozhodla ji nepoužívat. Proč?
1. Všichni žáci, kteří hledí na interaktivní tabuli, (nejen) působí takovým tupým dojmem. Není nad živý kontakt mezi učitelem a žákem. Děti s ním musí být vnitřně daleko víc aktivní. (Totéž platí pro interaktivní výukové programy např. pro počítač.)
2. Nenašla jsem žádnou aktivitu pro interaktivní tabuli, která by byla ve vyučování nezbytná a nebylo by možné ji provést "naživo". Přitom naše vyučování je velmi zážitkové.
3. Děti už tak tráví dlouhé hodiny u médií. Připadá mi nezdravé tuto dobu ještě prodlužovat.
4. Způsob komunikace u interaktivní tabule se oplošťuje. Nenutí děti k samostatnému vyjádření ani myšlení.
5. Aktivita u interaktivní tabule je jen fiktivní.
6. Děti nemusí vyvinout žádnou námahu pro získání vědomostí, dovedností. Efektu dosahují až příliš snadno.
7. V důsledku jsou děti pasivnější (navzdory propagačním videím).
8. Při "přesunech" objektů, kreslení perem apod. interaktivní tabule připouští velké nepřesnosti, žák nemusí být pečlivý.
9. Zhoršuje schopnost i chuť číst, orientovat se v textu a hlavně tvořit.
10. Je to zase jen jedna z obchodních komodit, které mají zajištěn "povinný odbyt" včetně nástaveb a přidružených technologií.
11. Výuka se stává příliš abstraktní (např. fyzika).
12. Děti se více soustředí na vizuální složku (80% smyslových vjemů připadá na zrak). Sluch jako "sociální" smysl je tím omezován.
... To jenom co mě napadlo v tuto chvíli. Hned jak se odhlásím, napadne mě pět dalších důvodů.
Podotýkám, že nejsem úplně počítačově negramotná, rychle se učím nové věci a nezavrhuji technologie a priori. Ale zkoumám je i jejich dopady.
(Vše se týká základní školy. Na střední je to už samozřejmě jiné.)

Už je to tady:
13. (Tento problém je v podtextu některých předešlých bodů)- ničí obrazotvornost, představivost a fantazii dětí.
14. Nemám to ověřeno, ale logicky mi vyplývá, že zvyšuje jejich ovlivnitelnost médii.
Dopadů na učitele by bylo přinejmenším stejně.

Ad Jana Petrů: stř 16. úno 2011 8:43:21

Výborně! Díky za další argumenty.

Při různých debatách s kolegy se (poněkud účelově) stavím do role "nepřítele interaktivních tabulí". Jednu ze zásadních otázek, kterou pokládám, je "Proč ji mám ve výuce používat?"
Málokdy slyším odpověď, která vyváží rizika jejich pořizování a následného využívání. Zato slýchávám reakce, které jsou na štíru s efektivitou práce učitele, individuálním přístupem k žákům (či dokonce týmové práci), o absenci "interaktivity" ani nemluvím.

Má někdo další náměty, přirovnání nebo zkušenost z praxe, kdy tabule používal a postupně je nahradil jiným řešením?

Poznámka: Nepamatuji se, že bych někdy řekl, že interaktivní tabule nepatří do školství ...

Tak já přidám také (jako školní informatik):
15. Technická rizika během provozu (počítač-software-kabely-tabule-dataprojektor).
16. Mizivá mobilita a to jak v rámci umístění (posun nahoru-dolů x doleva-doprava), tak z místnosti do místnosti (a když ano, tak za jakou cenu) ... to Meotar je 100x mobilnější.
17. Pocit nejistoty učitele před výukou a vysoká poptávka po tom, aby byl někdo "zdatný" na blízku, kdyby se "to zase podělalo".

...

Že bychom začali psát Murphyho zákony?

Pan Hawiger píše:


Ze zkušenosti vím, že se opakují často stejné problémy, určitě by se je učitelé naučili vyřešit si je sami.

Davidovu snahu plně chápu a respektuji. Interaktivní tabule se staly opravdu svým způsobem fetišem. Osobně beru interaktivní tabule a interaktivní obrazovky (a samozřejmě i hlasovací zařízení, vizualizéry, laboratorní sady, digitální fotoaparáty či kamery atd.) jako pomůcky, které jsou výsledkem vývoje informačních a komunikačních technologií ve všech dalších oborech.

Stejně jako se do škol (a do firem) dostaly kdysi dávno diaprojektory či filmové projektory, magnetofony či videa, později počítače a připojení k internetu, či ještě později datové projektory, dostávají se nyní i další technologie.

Původně jsem chtěl napsat, že nejsou nutností, ale nejsem si v tomhle punktu zcela jist... Klíčový je a vždy bude kantor.

Chtěla jsem psát také o (ne)efektivitě (poměr vstupů - příprava učitele, náklady, technické obtíže - a výstupů - zábava pro děti a co dál?) užívání interaktivní tabule a narazila jsem na zajímavý článek:

http://mict.upol.cz/systemove_pojeti_ed ... vnosti.pdf

Jsem na OČR, tak mám až moc času (Chudáci suplující kolegové ).
Čím víc se do tohoto tématu nořím, tím intenzivnější mám pocit, že od interaktivních tabulí a jiných výukových programů je jen krůček k virtuální škole. Představte si to, zpočátku ještě chodí děti do školy 1 - 2 roky, později ani to ne, sedí doma u počítače, pracují ve staženém programu, učitel je v lepším případě on-line, nebo ani ne, protože výukový program opravuje chyby sám...

Janku, bingo!

Další z mých otázek při vedení debat. "Kdo má poptávat pořízení tabule, kdo si to má obhájit a nakonec kdo má náležitě prokázat účelnost?" - možné odpovědi ...

a) "Školský informatik"
Pak dle mého soudu plní roli ICT metodika s cílem "jíti vzorem". V takovém případě pravděpodobně skončí buď v počítačové učebně nebo v nějaké "multifunkční místnosti". Jedná-li se o druhý případ, pak by měl ICT metodik zvážit, jakou výuku tam povede (výuku "počítačů" asi ne, když tam "ty počítače" nemá).
b) "Ředitel školy"
Odhlédnu-li od jeho role "učitelské", pak by ji měl využívat především pro řízení týmu a pro práci s veřejností. V takovém případě by měla být umístěna v "multifunkční místnosti".
c) "Učitel"
V takovém případě jeden nestačí, ale zájem by měl být vyšší. Díky tomu lze využít efektu, kterému se říká "vzájemně učící se organizace" (tj. lidé se učí navzájem). Za klíčové v tomto případě považuji především jasné zdůvodnění "přidané hodnoty" oproti jiným řešením (povětšinou levnějším). Takže pořízení určitého počtu tabulí by si měli obhájit především sami učitelé a to i s rizikem, že "ředitel či školní informatik" budou plnit roli oponenta. A ta "oponetura" by minimálně měla spočívat v tom, že nejdříve se pořídí jedna tabule a učitelé mají za úkol jasně prokázat účelnost této investice (zdůrazňuji slovo "investice" - finanční, lidské, časové i organizační).

Setkávám se však bohužel ještě s dalšími skupinami, které jsou při odpovědi často "přítomny".
d) Dodavatelé
Zde je to logické a nemám nic proti, pokud jednají korektně.
e) Zřizovatel
Tato situace není na základkách častým jevem, nicméně čas od času se objeví. Dodá-li finance nad rámec stávajícího rozpočtu, tak proč ne?
f) Rodiče
Nejčastější zmiňovaná skupina, přičemž povětšinou je spíše využívána k argumentaci všech předchozích skupin. Je to však pravda? A pokud ano, skutečně jí jde o "interaktivní tabuli"?

Můj první závěr: Nemůže být dobrá škola bez jediné interaktivní tabule. Nicméně většině škol postačí právě ta jedna a to umístěná v kvalitně vybavené "multifunkční místnosti" (nebo vhodně upravené učebně). Až se jasně prokáže, že taková místnost "praská ve švech" (dopoledne i odpoledne), "přidaná interaktivní hodnota" tabule je zřejmá a navíc učitelé a žáci efektivně využívají přidělené zdroje (čas, peníze apod.), pak otevřme na škole otázku, kolik (nikoliv zda) potřebujeme (nikoliv chceme) dalších tabulí.
Taková škola dle mého soudu bude dobrá, protože ví, co chce (ale také co nechce a tudíž nepotřebuje).