Určitě si myslím, že mezi hodinami natočenými pro virtuální hospitace vyniká hodina kolegy Kostečky jeho vystupováním (chcete-li "šarmem"). Také atmosféra na hodině je velmi příjemná. To není ve školách běžné, a proto to musím jednoznačně ocenit
Sledoval jsem pana Kostečku opravdu s velkým zaujetím!
Ale možná právě to je problém frontální výuky - sledujete se zaujetím učitele (případně film), ovšem znamená to, že jste se něčemu skutečně naučili, že jste něco nového pochopili?
Učení se podle mého názoru odvíjí od činností žáků. To, že jsme se něco nového naučili, zjistíme třeba tak, že poprvé nám to moc nešlo, podruhé byl náš výkon lepší a potřetí už v tom excelujeme! Úkolem učitele je v tom žákům pomoci.
Právě proto jsem z této vyučovací hodiny trochu rozpačitý. Abychom si něco mohli dobře osvojit, potřebujeme pro to čas, např. něco, co nám nejde, si vícekrát vyzkoušet. Tím, že je hodina přetížená různorodými činnostmi, je vlastně povrchnější. Leccos se zmíní a nakousne, ale máloco dokončí... Učitel toho hodně předvede, ale méně už skutečně naučí.
Pan Kostečka je autorem řady učebnic, pracuje s vybranými žáky na prestižní soukromé škole - v tom má výhodu oproti učitelům na běžných školách, kteří pracují s učebnicemi, které si sami nenapsali, a žáky, které si nemohli nijak vybírat, protože třeba sotva naplnili třídu (míst na středních školách je nějak moc a žáků čím dál méně...). Může se tedy spolehnout na to, že se žáci potřebné věci naučí sami. V hodině ale mnoho učení nevidím (u žáků) - vidím vyučování (učitele) - a v tom je velký rozdíl!
