Zdravím,
..myslím si, že důležitým faktorem, který ovlivňuje nadšení z učení na 2. stupni, je nejednotnost ve výuce, hodnocení a přístupu ke vzdělávání dětí.
Každý učitel je jinak náročný a má jiný styl výuky - ikdyž jsou děti v několika předmětech správně motivovány k získávání dovedností, postojů a vědomostí, "převálcují" tuto snahu kolegové v ostatních předmětech...

Svatá pravda. A žáci to "náležitě" ocení. Hádejte, kdo je ceněn víc - důsledný učitel, který má nějaké požadavky, nebo učitel, který moc "neprudí"?
Škoda, že ten první typ učitele je oceněn až po odchodu žáků ze školy...

PS: Klasickou ukázkou tohoto pokřiveného pohledu byla letošní "volba Ámose" na naší škole.

Poznámka bokem - 17. 6. byl kulatý SKAV věnovaný právě tématu známkování.
Bohužel jsem nebyla, ale podle programu to mohlo vcelku jiskřit.
Nemáte někdo čerstvé informace, nebyl jste tam? Zaznělo něco zajímavého?

Otázky k hodnocení, konkrétně ve výtvarné výchově, se probírají také zde.

V tématu Začínající učitel se ptá Magdalena, jaké máte zkušenosti se slovním hodnocením.


Jak to vidíte vy?

Chtěla bych upozornit na určitá úskalí, která nevyplývají ze slovního hodnocení samotného, ale z jeho vnímání. Většina rodičů, kteří čtou dobře formulované slovní hodnocení, je ráda, že má detailní představu o tom, co jejich děti zvládají a co ne a proč. Ale je určité procento rodičů, kteří mi připomínají Pavlovovy psy. Pokud se nerozsvítí žárovka v podobě trojky a horší známky, "nesliní", o školu se nezajímají, dopřávají svým dětem "svobodu", tj. dělej si co chceš, a vzpamatují se v deváté třídě, kdy se převádí slovní hodnocení na známky k přijímačkám. To začnou právě tito trojčit, trvat na drilování, licitovat o známky, osočovat atd. Pokud by střední školy akceptovaly slovní hodnocení a místo počítání průměrů uspořádaly přijímačky pro všechny (např. takto www.gjk.cz/?id=1171 a www.gjk.cz/?id=5805), byl by větší klid. To bychom pak nemuseli ani žádné školy rušit. Prostě by nebylo koho přijímat, takže by se značné procento gymnázií zrušilo samo. Ale o to právě jde...

Je to ještě sloužitější. Popíšu zkušenost jedné známé: má dvě děti, starší chlapec chodí do "známkové" školy, mladší dcera chodí do "slovněhodnotící" školy. Stalo se již několikrát, že dcera plakala lítostí, protože v porovnání s bratrem nedostávala jedničky.

Podle mě není hlavní problém, zda hodnotit slovně, nebo známkou. Psychologové už jasně dokázali škodlivost známek pro vnitřní motivaci žáků a negativní vliv klasifikace při vzniku závislosti na známkách. Důležité je si uvědomit, zda je hodnocení především zpráva pro rodiče, nebo pro žáka samotného... Kvalitní hodnocení má žákovi pomáhat v učení. A žákovi pomáhá především to, že se naučí hodnotit svou vlastní práci. Opravdu kvalitní hodnocení je tudíž založeno na sebehodnocení žáků, nikoliv na hodnocení žáka učitelem. Hodnocení žáka učitelem buduje u žáků závislost, výuka sebehodnocení naopak vede k autonomii žáků. Čím je žák starší, tím by měla být tato autonomie větší. Bohužel ve většině škol se děje pravý opak - učitelé známkují žáky a žákům známku nanejvýš vysvětlí (ne vždy), místo toho, aby žáky naučili hodnotit vlastní práci pomocí kritérií a širšího slovního hodnocení...

Hezký den, Radek S. mě určitě nepochválí, ale napíšu, proč hodnotím známkou já. A co dělám dál právě proto, abych děti neučila učit se jen pro známku. Takže klasické známky proč? Protože působím na vesnici a - i když mám, myslím, dost velké přesvědčovací schopnosti a s rodiči školu dost řeším - tradice je tradice a oni si potřebují něco představit. Tedy známku. Další důvod je, že všechny školy v okolí a hlavně plně organizované školy v blízkém městě hodnotí známkou. Pro některé rodiče by to byl určitý hendikep naší vesnické školy. Také školkové děti přichází velmi velmi motivované na jedničky...(a to je školka naší součástí, takže soulad působení tu je. Ale ty maminky a babičky....) Jak tedy z toho ven? Hodně žáky hodnotím i slovně a hlavně je vedu k sebehodnocení - v závěru dne, v závěru týdne, po probrání určitého učiva...Metody různé - od prostých smajlíků a umístění na určitém místě úsečky po snahu o slovní vyjádření svého výkonu. Je to těžké a hlavně těžko hledám čas - vidím to ale jako nezbytné. A každé čtvrtletí píši žákům osobní dopisy o tom, jak si stojí - tedy doplnění klasických známek. Obecně si myslím, že jdeme v tom našem školsví moc ode zdi ke zdi. Všechno chce svůj čas a některé změny nejdou hned, možná přílišný spěch a neschopnost veřejnosti vysvětlit, o co jde, zapříčinily dnešní odmítání reformy veřejností obecně.

Možná trochu pozdě, ale nalezl jsem na stránkách jednoho eshopu kompletní nabídku motivačního systému, který mne zaujal. Ty odkazy v diskusi mi tedy nefungovali, tak snad to bude v pořádku.