V tom případě by mi přišlo správné, abyste situaci řešili přímo (ředitel, školská rada, studentský parlament) a ne veřejným zostouzením. To není ani fér, ani dospělé jednání.
Zkuste to. Držím vám palce.

Palec nahoru. Opravdu by mě zajímalo, co tak kritičtí studenti udělali, aby se situace změnila.

Na jednu stranu lze kritickým studentům namítnout, že tohle sem přece nepatří. Na druhou stranu byly položeny otázky "Jaké jsou vaše první dojmy z hodiny?" a
"Co vás na této hodině zaujalo nebo překvapilo?"
a studenti to prožívají právě takhle.Otázky asi byly směrovány k učitelům dějepisu - máme vítat, když reagují návštěvníci zvnějšku nebo ne?

Já osobně si ráda přečtu názor od návštěvníků "zvenčí" (oni pak už tak úplně zvenčí nejsou, zvlášť když se podepíší). Kritický student je vítán vždy dvojnásob, i s takovýmto příspěvkem, pokud předtím vyčerpal všechny legitimní možnosti řešení. Stalo se?

Pokud tedy studenti nevyčerpali "legitimní způsoby řešení", tak by sem neměli psát? Je otázka, proč sem psali. Nabízí se několik možností a otázek:
1. Čekali tito studenti na příležitost si to se svou profesorkou vyřídit? Věděli zřejmě o natáčení, třeba byli sami účastníky natáčení jako žáci zúčastněné třídy.
2. Dozvěděli se o ukázkové hodině později, prohlédli si ji a obsah je natolik překvapil, že zasáhli do zdejší diskuze? Pak by právě toto byl "legitimní způsob řešení".

Vážení a milí,
věřte, že jsme o těchto problémech informovali ředitelku školy, dokonce i předchozího ředitele, stěžovalo se několikrát i třídním profesorům - a vše mělo jediný efekt - nestalo se absolutně nic.Jednou se nás Mgr. Baumannová dokonce pomocí ankety dotazovala, jak bychom si hodiny představovali, aby nám něco přinesly - opět se nestalo nic. A nestěžovalo se jen na hodiny dějepisu (aby v tom nebyla p. profesorka sama), jelikož na škole vyučuje takových typů více....Je pravdou, že jsme se mohli ohradit více - například přímo v její hodině, ale nikdo ze studentů si to z logických důvodů nedovolí - protože jsme už mnohokrát poznali, jak se umí profesor studentům "mstít". A když už se maturant dostane ze školy a má tu možnost situaci aktivně řešit, tak rezignuje, protože už "přežil" a je mu to jedno. Což je chyba, přiznávám. Abych to uvedl na správnou rovinu - nevadí mi to, jak p.p. učí (s tím se už nic dělat nedá), ale to, že natáčí taková videa a je dávána příkladem vám, ostatním pedagogům, jak učit. Zrovna u tohoto případu mě to přímo šokuje.

Když už jsem se do této diskuze pustila, budu reagovat.
Myslím, že jste špatně pochopil/i smysl těchto virtuálních hospitací. Nejsou nám za příklad dáváni ani tak učitelé, spíše zajímavé podněty vyučovacích metod. Což tato hospitace splnila. Jestliže je paní magistra schopna připravit takovouto hodinu, můžete na to v diskuzích navázat.
A pokud máte pocit, že jste všechny možnosti vyčerpali a paní učitelka svými postoji a přístupy žáky nepoškozuje (i s tím jsem se setkala), smířila bych se s tím, že každý jsme jiný a využít to pro osobní rozvoj. Je možné, že gymnázium nemá jiného učitele dějepisu, a nebo problém nevidí tak ostře jako studenti. Jsou to kvartáni, tedy ve věku, kdy kritičnost je přirozená. Je však nutné ji kultivovat.

Ano, její vyučovací podněty jsou bezesporu zajímavé, ovšem jen na tomto videu. Realita je uplně odlišná. Takovouto hodinu je schopná připravit opravdu jen pro video, což by mě, jakožto kolegu pedagoga uráželo, jelikož je magistra nějaký poradce didaktiky na GH nebo něco takového, pořádá semináře atd.
Dokonce i jejím kolegům nejsou její metody po chuti, ovšem na kolegyni si nikdy stěžovat nebudou:)

Předeslala bych dvě (dle mého významné) citace z tohoto tématu diskuze:
Takže:
Měli bychom to, co se tu odehrálo, chápat jako velmi otevřený komentář studentů k hodině. Jenže komentář k hodině se posunul ke komentáři k vyučující samotné a až k situaci ve škole. To už v pořádku není. Studenti jsou si ale vědomi, že tato diskuze není tou pravou platformou pro řešení problému.
Děkuji oběma "stranám", že debata probíhala klidně, i když je to téma citlivé.
Porozumění mezi učiteli a studenty bývá obtížné...
Nicméně ráda bych poděkovala všem a ukončila diskuzi, která navíc probíhá bez přítomnosti vyučující.

Hezký sváteční večer!

Mrzí mě, že jsem sepsání reakce na shlédnutou virtuální hospitaci odkládal. Nyní, chtě nechtě, budu muset reagovat i na to, co zaznělo výše, byť bych v žádném případě nechtěl pokračovat v již ukončené diskusi.

Možná začnu trošku obšírně. Je to něco málo přes pět let, co jsem absolvoval Hodonínské gymnázium a nastoupil na pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Tu jsem letos zdárně ukončil. S paní magistrou Baumannovou jsem se na hodinách dějepisu coby student setkával pět let. Psal se rok 2000 a již tehdy, tedy dávno před Bílou knihou a "šílenstvím" kolem klíčových kompetencí se tato vyučující (jako jedna z mála na škole) soustředila na svých hodinách více na formování schopností, dovedností, postojů a hodnot než na vtloukání znalostí do našich makovic. Přišlo mi to jako naprosto super a znovu jsem to ocenil a nejednou si na své hodiny dějepisu vzpomněl při svém vysokoškolském studiu. Od této vyučující jsem odkoukal hodně. I jako pedagogický zajíček (posluchač fakulty) jsem čas od času zavítal na své gymnázium a několikrát mě (bez předchozí domluvy) paní magistra Baumannová pozvala na hodinu dějepisu. A mohu říct, že vždycky jsem si z hodiny odnesl tip na zajímavou metodu nebo zpracování určité látky. A to ani nemám dějepis ve své aprobaci. Takže není pravda, že hodiny podobné té natočené, jsou něčím neobvyklým nebo občasným.

Co se týče této konkrétní hodiny, byla pro mě velmi inspirativní. Pokud se podaří, budu učit základy společenských věd a události roku 1948 do velké míry lze probírat i v tomto předmětu. Z ukázky je zcela jasné, že to, co studenti označují za Potěmkinovy vesnice, je naopak výsledek dlouhodobé a poměrně tvrdé didakticky brilantní práce se studenty. Sám jsem měl při praxi možnost vyzkoušet použití aktivizačních a "nových" metod ve třídě, která je zvyklá jen sedět, poslouchat (kdoví jestli?) a zapisovat si (nebo malovat?) a rozhodně to nevypadalo takto! Hladký průběh celé hodiny, perfektně zvládnuté přechody mezi jednotlivými aktivitami a také spolupráce studentů jak mezi sebou, tak i s vyučující rozhodně nesvědčí o tom, co studenti kritizovali.

Jistě, nic není černé nebo bílé a chápu, že pro spoustu současných studentů (a stejný problém řešila i velká spousta mých spolužáků) je takto pojatá hodina jen hraní, ze kterého si neodnesou pět hustě popsaných stránek a křeče v ruce. Já jsem naopak vždy velmi kladně kvitoval to, že poznámky z hodin dějepisu jsou názorné, logicky uspořádané (vyplněný pracovní list, schéma, diagram, myšlenková mapa...). Jde jenom o to CHTÍT se něco naučit. Ono je totiž strašně jednoduché sedět a pořizovat stou kopii textu z učebnice nebo stoletých příprav vyučujících. Ale běda, když si někdo dovolí po žácích chtít samostatnou práci a přemýšlení!

Jsem strašně rád, že existují vyučující jako paní magistra Baumannová - inovativní, nápadití a ochotní vzdát se ve prospěch studentů svého pohodlí (protože ano, je třeba si uvědomit, že tyto aktivity se rozhodně samy nenaplánují!).