Podle mě je výuka matematiky příliš abstraktní. Proto mají žáci často problémy s pochopením toho, co se učí. Mnohdy také řeší úlohy, které jim nedávají smysl, čímž je oslabena vnitřní motivace je vyřešit... Cestu bych viděl v častějším používání pomůcek a řešením příkladů ze života žáků.

Musím jen souhlasit s názorem, že dětem chybí vůle a chuť překonávat se. Pokud jim vše nenaservírujeme na zlatém podnose, nejlépe v podobě jasných pravidel a algoritmů, nenajdou v sobě vnitřní sílu k přemýšlení a samostatnému vyřešení příkladu či úlohy. Je to podle mě jeden z důvodů, proč je geometrie u žáků tak neoblíbená – žádné předem dané pravidlo neexistuje, k řešení naopak vede dokonce více cest než pouze ta jedna správná.
Dalším problémem je podle mě bohužel čím dál menší využití matematiky v běžném životě. Už i ten nejzákladnější prvek - peníze - se nám pomalu ztrácí v době bezhotovostních plateb a kreditních karet.
Jak z toho ven? Nevzdávat se a stále matematiku přenášet co nejvíce do běžného života, i když je to obtížnější a obtížnější. Nezakládat si na jednom jediném postupu řešení, nechat dětem co nejvíce prostoru pro jejich vlastní nápady.

Milý Radku,
rozhodně s Vámi souhlasím. Příklady ze života žáků myslíte, že

• využíváme k motivaci prostředí, která jsou žákům známá?
• necháváme žáky tvořit obměny úloh tak, že si tam mohou přidat/změnit informace podle svého?
• ...?

Děkuji za doplnění i od ostatních diskutujících.

- necháváme žáky hrát hlavní roli v úloze

Ale matematika v určitém okamžiku se stává abstraktní. Bez toho to opravdu nejde dál. Pozor, abychom "nevylili s vaničkou i dítě". a samou snahou o praktické využití nezměnili matematiku v počty.

Protože matematiku neučím, nemohu nabídnout osvědčené metody učitele. Můžu jen zavzpomínat na to, s čím mám osobní zkušenosti.

Na ZŠ mě zaujala Kniha hlavolamů od Miloše Zapletala (ale to je hodně stará kniha, možná dnes máme lepší...).

A na kurzu pedagogiky Montessori mě zaujala myšlenka, že děti je třeba postupně k abstraktní matematice přivést přes konkrétní materiál - speciální pomůcky. Např. dělení - nejdříve "spravedlivě rozdělíme" 10 bonbónů mezi 3 žáky (jeden zbude...), pak rozdělujeme nejrůznější počty kuliček mezi jednoho až 10 panáčků z člověče nezlob se (je na to speciální pomůcka montessori). Až pak dělíme písemně.

A tak je to v montessori u všech operací v matematice i geometrii - než se vezme do ruky tužka či pravítko, dost dlouho se pracuje s pomůckami - žáci pak nemají s matematikou problémy. Hravě sčítají čtyřmístná čísla už v mateřské školce, na ZŠ dokážou vydělit zlomek zlomkem, nebo chápou úpravu vzorečku (a+b+c) na třetí

To už jsem někde slyšela. Mohla bys mi/nám připomenout?

Milá Kláro,
děkuji za podnět k přemýšlení. Napadá Vás (nebo i ostatní) čím to je, že "se jim nechce"? Učivo je moc lehké/těžké? Nemají dostatečné znalosti/zkušenosti?
Souvisí tyto otázky s málo rozvíjenou matematickou gramotností (tedy podle výsledků PISA)?

Psala jsem o tom ve fóru Jak přitáhnout děti k matematice
Při zadávání slovní úlohy používám jména dětí té konkrétní třídy - a tak si cestují naproti či jeden druhého honí se zapomenutým sešitem na domácí úkol v úlohách o pohybu, společně malují třídu, kde po sobě házeli houbou v úlohách o společné práci, investují peníze z pojistky za zlomenou ruku, co nejvýhodněji při řešení úloh z finanční matematiky atd. atd.

Ty příklady ze života žáků – to je kapitola sama pro sebe. Mám dojem, že to obvykle stejně končí typem "za jak dlouho vykopou dva kopáči bazén o rozměrech 1 m x 16 dm x 7894 mmm... Navíc když jeden z nich vynechal snídani..." Aneb příklady, o kterých si myslíme, že jsou ze života žáků. (Nás češtináře z tohoto bludu nevyjímaje! Kdy asi tak žák opravdu potřebuje vyplnit složenku typu "C"?) P.S. Tím vůbec nemyslím, že by příklady ze života nebyly potřeba, spíš se ptám, které to opravdu jsou a které se za ně jen vydávají.