Vladimíra Melicharová píše:
Škoda, že tu diskuse nepokračuje. Ta, která tu byla doposud nebyla zrovna o této matematice vypovídající. Neprojevil se nikdo, kdo s touto metodou má větší zkušenosti a mnohé názory vyjádřily její neznalost........
Dobrý den! Připojím svůj zoufalý výkřik postiženého rodiče!
Ať hledám jak chci, stále jen nacházím kladné a ještě příznivější ohlasy na metodu prof. Hejného aplikovanou na první třídy ZŠ, ale nikde nemohu dohledat, jaká je návaznost na měšťanku a další stupně anebo jak si vedou tímto experimentem postižení žáci při přestupu na jinou školu, případně naopak, jak je zajištěno doučení nešťastníka, který přijde do třídy, kde se již tři roky podle této metody učí. Ano, několikrát jsem narazil na uchlácholující sdělení, že pan profesor má připravené učebnice. Já také vím o palivovém dřevu. Mám je připravené! Ale stromky mají teprve půl metru výšku, zatím netuším, kdy a jak je dostanu do kotelny a navíc nejsou mé! Tak nějak se mi jeví propracovaný systém nasazení nové metody. Několik škol a zde, jak jsem zjistil, nasazení nové metody zkusmo, mnohdy jen v jednom ročníku, nepatrná informovanost a vize do budoucna…? Jak jsou připraveni vyučující? Na kom bude záviset další pokračování výuky na středním a dalším stupni? Bude vůbec? A bude dříve, než se novou metodou částečně postižení stačí propracovat přes vysokoškolské studium? Vždyť na diskusích, které jsem pročítal, se metoda propracovala stěží k páté třídě! Bude to nadále záviset na blahovůli ředitele a zaníceném pedagogovi? Anebo pedagogovi přinuceném učit něco, o čem nemá potuchy?
Je to experiment na žácích a není pak možno se divit rodičům, že při minimální informovanosti, nutnosti studovat novou metodu aby byli schopni děcku poradit a žádné vizi do budoucna, nejsou novotou nadšeni! (A prosím, žádné fráze o tom, že ne NE! Jen dítě neučit! Naopak, rodiče se doma učí od děcka! Nebo jak není potřeba úkolů, neboť látka se fixuje sama. Anebo, což mne obveselilo v mé krušné situaci nejvíce, jak žák nemusí pochopit látku hned, klidně si počkáme. Jak dlouho? Co když žák pochopí až krátce před dosažením penzijního věku? Co se bude učit v mezidobí? Nebo bude mít studijní volno na pochopení? Tak takovýchto prohlášení jsem na netu viděl nepočítaně, stejně jako konstatování rodičů, jak si pořizují metodické příručky!)
Na stránkách
http://baby-cafe.cz/forum/diskuse/12/42493 si můžete dohledat postesknutí jedné novou metodou postižené maminky: “ No, nevím, přijde mi to jako trošku odvážné tvrzení. Holka má Frause ve škole, je páťačka, OK, doplňují tedy jinými materiály, ale to myslím není na závadu. Problém s učebnicí nastal až ve chvíli, kdy se holka začala připravovat na přijímačky na osmiletý gympl a začala na jeden gympl docházet na přípravný kurz. Jednak tedy rozhodně neplatilo, že by "uměla víc". Má matiku ráda, nicméně i tak si nejdřív musela zvyknout na jiné úkoly. No a pak nastala fáze ofrňování nosu nad Frausem, že k čemu jsou v životě autobusy a děda Lesoň což byl tedy dost podstatný obrat. Na matiku jako takovou nezanevřela, jenom na učebnice od Frause......“
A pozastavil bych se ještě u povzdechu nad nepochopením rodičů. Již samo prohlášení prof. Hejného „Matematika není o rychlém a správném počítání. Je o kvalitě myšlení. Rychle a spolehlivě umí počítat každá kalkulačka….“ Nepůsobí příliš povzbudivě. Jen si představte čerstvého adepta Hejného experimentu platícího v Albertu u pokladny padesátikorunou a slyšícího ukrajinskou pokladní: „třikrát dvanáct padesát, k tomu jednou sedm šedesát, no, tak to máte málo!“, načež si adeptík vystresovaný nedostatkem financí, zbaven v tom návalu u pokladny možnosti krokování, pomyslí na autobus, (narvaný), rád by požádal o papír na sčítací trojúhelníky, ale není koho a dav za ním začíná již reptat a tak jen ještě s povzdechem vzpomene na dědu Lesoně, připlatí desetikorunu a spokojen, jak mu vzdělání pomohlo úspěšně vyřešit složitou platební situaci se odebere domů, kde mu maminka, neznalá nových průkopnických metod studia matematiky neb sama ještě úpěla pod drilem násobilky, vytne pohlavek za to, že se nechal tak jednoduše okrást. Takže si nyní může tak maximálně kvalitně myslet na zvířátka a Petrovské.
Pan profesor bystře odhadl, že kalkulačka počítá rychle a poměrně spolehlivě, avšak chytře pomlčel o tom, že jen malé procento absolventů ZŠ ji má stále při sobě, nehledě na občasné problémy s napájením. A co si budeme namlouvat, na trhu práce, který je také zmiňován, neznalost základních počtů náhodně projevená při přijímacím pohovoru hojným užíváním kalkulačky nepůsobí nejpříznivějším dojmem.
O něco výše kdosi z diskutujících smutně konstatoval: “ Současný průměrný žák technické střední školy neumí z matematiky takřka nic. Rutinní postupy nezná, o každém zlomku, o každé rovnici dlouze hloubá jako o zcela novém, neznámém a vytrženém problému. K výsledku dojde za neúměrn dlouhou dobu s nekonečným napomáháním.“
Opomněl pouze dodat, že to není jen v matematice. Celé školství, a nakonec jste tu samí odborníci, takže je vám to známé, od jisté doby udělalo prudký a setrvalý propad, bez valných náznaků zlepšení. A nechce se mi věřit, že dřívější metody, tedy myslím skutečně ty dřívější z doby, kdy se školství ještě nemělo za co stydět, byly tak špatné a že změna nastane nasazením nových! Tím jsem nechtěl říci, byť to tak vyznělo, že nová metoda je špatná. Ne, jen bych rád naznačil, že pokud je skutečně tak dobrá, neměla by se aplikovat pokoutně a váhavě, ale v plné šíři a s plnou podporou! Takovýto způsob jejího zavádění se mi však rozhodně, ale opravdu rozhodně nelíbí!
