Milá a vážená Lenko,
dovolím si napsat pár laických postřehů, i když nevím, jestli budou něco platné.
- je snadné napsat, že chlapec nespolupracuje a nelze ho hodnotit (a inkasovat platbu za vyšetření)
- vy jste toho o chlapci napsala docela dost a určitě ne, že nespolupracuje a nelze ho hodnotit
- jestli je chlapec zanedbaný, měli byste vědět proč
- měli byste se dozvědět, z jakého prostředí k Vám přišel
- měli byste dostat pokyny od odborníků, jak máte s chlapcem pracovat
Asi bych zkusil zjistit co nejvíc o prostředí, kde chlapec dosud vyrůstal a pak bych buď prohnal tu psycholožku nebo zkusil nějakou lepší. Co sociálka v místě bydliště - nevěděli by něco? - nepomohli by? Jestli je ten chlapec jenom zanedbaný, jistě se mu dá hodně pomoct. Nemá postiženou matku (např. hluchoněmou)? Nebo něco podobného?
Vyučuji na gymnáziu a s malými dětmi mám jen minimální zkušenost z turistického oddílu (ale až tak od 4 let). Tam se všichni známe, takže i to domácí prostředí je nám dost jasné. Na gymnáziu se dozvíme (nevím přesně odkud), v jakém prostředí studenti žijí a jaká postižení mají a dostáváme i pokyny, jak jim máme pomáhat (a když nedostaneme, můžeme studenta poslat do poradny nebo na lékařské vyšetření, sami diagnózu neurčujeme). Proto mě překvapuje, že Vy v MŠ tyhle informace o dětech nemáte a musíte se sami starat. Kdyby Vám to pomohlo, maminka jedné mé studentky se zabývá vývojovou psychologií a vede nějaké kroužky pro malé děti na Praze 8 - mohl bych jí dát o Vás vědět. Ale počítám, že takové a lepší možnosti máte taky. Je mi líto, že neumím pomoci lépe, ten chlapec by to potřeboval.
Dovolil jsem si oslovit Vás "milá a vážená", protože na rozdíl od té klinické psycholožky se staráte, aby z chlapce vyrostl pořádný člověk, i když to překračuje hranice Vašich povinností.
Váš Ivan Ryant