Máte ho tam? Takové to dítko, co mluví a mluví, chvilku neposedí, hned je tam a hned jinde, chvilku dělá to, pak zas něco jinačího, hned se nadchne, pak zas jakoby bouchly saze?
Tak právě o takových píše ve svém článku Lenka Minaříková.
Velice trefně charakterizuje možné problémy v mš a dává také doporučení, jak s dětmi pracovat, abychom pomohli dětem i sobě a žilo se nám ve školce lépe.

Máte někdo nějaký příběh ze své praxe?

Jani,
mám takové děti dvě. Jeden je předškolák a je v péči dětského psychologa a druhý chlapec je "středňák" a doporučení navštívit PPP jsem rodičům dala v pololetí. Ani si nepřej vědět, jakou vlnu nevole jsem tím vyvolala. Dodnes ještě není vše vyřešeno. Minulý týden jsem se dokonce dozvěděla, že jsme nemožné učitelky, které si neumí poradit s dítětem a nedokáží se mu patřičně věnovat. Dokonce jsme měly prohlásit, že jejich dítě je méněcenné. Co k tomu dodat. S tatínkem jsem si samozřejmě promluvila a on vše popřel. A opět stojíme na mrtvém bodě. Kluk řádí, ubližuje, vzteká se, křičí, shazuje věci z polic, tříská dveřmi atd., atd. Snažíme se mu pomáhat, jak se dá. Pochvaly, povzbuzování, klidné vystupování, oční kontakt,.... Ale už je toho nějak moc. Navíc ty vysoké počty dětí a heterogenní třída .

To je opravdu náročná situace. Máte někdo nějaký návrh, co by bylo ještě možné v takovém případě dělat?

Dobrý den, myslím si, bohužel, že v takovém případě toho moc nedaděláme. Nechtějí-li rodiče spolupracovat, pak vše stojí na mrtvém bodě. Ale i když rodiče spolupracují - navštíví psychologa či PPP nepomůže (ve většině případů) ani to. Psycholog doporučí klidný přístup, pochvalu atd atd. Ano, ale to snad děláme automaticky A snížený počet dětí ve třídě? nebo asistent pedagoga? Kvůli "živějšímu" dítěti? V této době? Neexistuje. problém je v tom, že dítěti předškolního věku se nikdo neodváží dát jakoukoli diagnózu - dítě je přece ještě "ve vývoji", jeho osobnost se mění, vyvíjí. Nastoupí li však do ZŠ, s největší pravděpodobností ji "dostane". Nejsem pro"nálepkování" dětí a pro stanovéní diagnózy za každou cenu. (Ta sama nám nic nepomůže.) Ale současná legislativa je taková, že nemá-li dítě stanovenou diagnózu, není dítětem se speciálními vzdělávacími potřebami a tudíž žádné opatření, jako snížený počet dětí, či asistent se nekoná.
Nedávno jsem se dozvěděla o MŠ, která takové dítě, jako popisujete Vy, Bohunko, chce vyloučit z MŠ (rodiče odmítají spolupracovat). Jak se na takovou situaci dívá legislativa, to netuším...
Já mám opravdu velké štěstí, takové dítě momentálně ve třídě nemám, nevím čím jsem si to zasloužila. Přeji Bohunko (a další) hodně sil a trpělivosti.

Pěkný den,

jsem maminka 5 - leté holčičky se slabším ADHD, v mateřské školce a kolektivu bez potíží , alespoň to při indivudálním přístupu tak je, Anička se mi ve školce uklidnila . Píšu proto, že ji nějak nezvládám doma, je agresivnější vůči mámě i odmalička , vzdoruje, neposlouchá, ale přitom je nadaná, mám i menšího chlapečka , který je o hodně klidnější a je víc jako jiné hodné děti. Anička je hodně chytrá i proto je zvláštní , že se obtížně se podřizuje chodu domácnosti. Ráda bych se poradila , jaké vystupování je vhodné , abychom měli harmonickou domácnost. Míváme často opoziční vzdor a někdy hodně plačtivé a náročně zvladatelné reakce při jídle a uspávání.

Jestli nám můžete poradit nějaké zklidňující relaxační techniky, prosím.
Za odpověď předem děkuji.

Dobrý den, vítám Vás v diskuzi. V úvodním příspěvku je odkaz na článek Lenky Minaříkové. Klikněte na něj, otevře se Vám. V jedné části autorka popisuje obecné zásady pro výchovu těchto dětí.
Tak to alespoň pro začátek. Věřím, že se vám ozvou naši diskutující a poradí další radou z praxe.

Ještě jednou pro maminku,
dnes se na portálu objevil článek vztahující se k dětem s ADHD. Čtete zde. Jedná se o metodu biologické zpětné vazby. Názory na tuto metodu se liší.
Možná má někdo z diskuze vyzkoušeno a popsal by nám ji blíže. Co vy na to?