Jani,
mám takové děti dvě. Jeden je předškolák a je v péči dětského psychologa a druhý chlapec je "středňák" a doporučení navštívit PPP jsem rodičům dala v pololetí. Ani si nepřej vědět, jakou vlnu nevole jsem tím vyvolala. Dodnes ještě není vše vyřešeno. Minulý týden jsem se dokonce dozvěděla, že jsme nemožné učitelky, které si neumí poradit s dítětem a nedokáží se mu patřičně věnovat. Dokonce jsme měly prohlásit, že jejich dítě je méněcenné. Co k tomu dodat. S tatínkem jsem si samozřejmě promluvila a on vše popřel. A opět stojíme na mrtvém bodě. Kluk řádí, ubližuje, vzteká se, křičí, shazuje věci z polic, tříská dveřmi atd., atd. Snažíme se mu pomáhat, jak se dá. Pochvaly, povzbuzování, klidné vystupování, oční kontakt,.... Ale už je toho nějak moc. Navíc ty vysoké počty dětí a heterogenní třída
.
Nechtějí-li rodiče spolupracovat, pak vše stojí na mrtvém bodě. Ale i když rodiče spolupracují - navštíví psychologa či PPP nepomůže (ve většině případů) ani to. Psycholog doporučí klidný přístup, pochvalu atd atd. Ano, ale to snad děláme automaticky 
A snížený počet dětí ve třídě? nebo asistent pedagoga? Kvůli "živějšímu" dítěti? V této době? Neexistuje. problém je v tom, že dítěti předškolního věku se nikdo neodváží dát jakoukoli diagnózu - dítě je přece ještě "ve vývoji", jeho osobnost se mění, vyvíjí. Nastoupí li však do ZŠ, s největší pravděpodobností ji "dostane". Nejsem pro"nálepkování" dětí a pro stanovéní diagnózy za každou cenu. (Ta sama nám nic nepomůže.) Ale současná legislativa je taková, že nemá-li dítě stanovenou diagnózu, není dítětem se speciálními vzdělávacími potřebami a tudíž žádné opatření, jako snížený počet dětí, či asistent se nekoná. 
Přeji Bohunko (a další) hodně sil a trpělivosti.