Dobrý den, ráda bych se dozvěděla,jak se staví v jiných školkách k samostatnosti dětí při pohybu na tělocvičném nářadí a zahradních prvcích. Z literatury vím, že na sever a západ od nás, existují přístupy, které vedou děti k odpovědnosti za své chování a podporují je v samostatnosti. Například při lezení dětí do výšky učitelka neříká - nelez tam, spadneš, ale ujišťuje se - zvládneš to? Samozřejmě, že je třeba předem určit nějaká pravidla. Máte někdo ve třídě žebřinu, kterou mohou děti běžně používat i mimo tělocvičné chvilky? Máte nějaká pravidla? A co bezpečnost dětí při pohybu na roszáhlejších prvcích - hradech - s přístupem ze všech možných stran a nad úrovní dosahu učitelky?

Dobrý den Eliško,
moc pěkná otázka k zamyšlení pro všechny učitelky MŠ. Striktně dodržovat zásady bezpečnosti nebo podporovat fyzický rozvoj a kreativitu dětí? Obojí je v MŠ prioritou, že?
Já bych jen citovala z publikace Dětská hřiště a zahrydy v přírodním stylu:
"Na jednom velkém veřejném dětském hřišti v Londýně personál zjistil, že počet úrazů rapidně klesl, když byl dospělým zakázán vstup. Neustálé zasahování vystrašených dospělých, jejich ustavičné „Dávej pozor!“, „Ne, nech toho!“, „Pojď, já ti pomůžu“ vzbuzovalo v dětech nejistotu a odvádělo jejich pozornost. Děti, které se na svou hru koncentrují a kterým je umožněno sbírat vlastní zkušenosti, většinou dokáží své schopnosti realisticky odhadnout. Pouští se pouze do takových riskantních situací, jež také mohou zvládnout.Dávají na sebe pozor.

Co na to říkáte?

Také bych doporučila k přečtení (a prohlédnutí fotografií ) publikaci: Ekoškolky a lesní mateřské školy:
"Každé dítě si může najít strom, na který dokáže vylézt, větev, kterou přeskočí, rostlinu, kterou umí určit."

Díky za reakci a mám radost, jestli se nás s podobným názorem sejde víc. Publikaci znám, s Terezou Vošahlíkovou jsem měla možnost o těchto věcech diskutovat během specializačního studia pro koordinátory EVVO. Ona a další signatáři iniciativy "Zpátky pod stromy" jsou nadšenci, kteří se snaží propagovat zkušenosti ze západu a přidávají k tomu i své. Ve skutečnosti je to návrat k mému dětství, které jsem, alespoň o víkendech a prázdninách, prožila v korunách stromů a to bez přímé a neustálé kontroly dospělých. Lesním školkám moc fandím, ale přála bych podobné zážitky i dětem v městských školkách.

Tereza Vošahlíková je super. Taky jsem se s ní setkala na semináři
Máte nějaké zkušenosti s (prvky) lesní MŠ. Pokud ano, budu za ně ráda. Diskutujeme zde

Tohle je moc zajímavé téma a netýká se určitě jen předškolního vzdělávání.
V posledních letech musím já děti ze vsi obklopené lesy ponoukat "k lezení na stromy" a kolikrát jsem první, s kým jde dítě poprvé do lesa!
Úrazy se většinou stávají dětem právě neustále "obezpečovaným".
(Pravda, pokaždé si oddechnu, když se vrátíme ať z hřiště nebo lesa celí a zdraví, ta odpovědnost za zdraví dětí je prostě veliká.)

Jak říká Marcela, o lesních školkách diskutujeme jinde. Klikněte sem a budete tam.

V tomto vláknu bychom se vrátili k otázkam, které položila Eliška Leblová:

Máte někdo ve třídě žebřinu, kterou mohou děti běžně používat i mimo tělocvičné chvilky? Máte nějaká pravidla? A co bezpečnost dětí při pohybu na roszáhlejších prvcích - hradech - s přístupem ze všech možných stran a nad úrovní dosahu učitelky?

Tak asi mě tady za to ukamenují, ale u nás ve škole pustíme děti klidně i k pracovnímu nářadí. Děti nám pomáhají opravovat různé drobnosti po škole. Zatím se nikomu nic nestalo a děti to baví. Každopádně už jsme s tím raději kvůli bezpečnosti ve většině tříd přestali. Teď už jen, pokud si to třída sama vyžádá místo tělocviku.