Může škola pomoci k účasti na mimoškolních akcích žákům ze sociálně znevýhodněného prostředí? Některé rodiny zkrátka výdaje na školy v přírodě a lyžařské kurzy ze svého rozpočtu neuhradí. Řešíte takové případy? Jak?

Asi se budu opakovat:

Předpokládám, že by si nedovolili porušit zákon, takže to je jistě legální. Máte s tímto řešením nějakou zkušenost? Nebo řešíte jinak?

Může pomoci sdružení přátel školy či podobná organizace, zřizovatel, sponzor nebo granty. Ale je to zase práce navíc pro učitele- a nevděčná.
Nebo taky nepomůže ani svěcená a děti budou nadále znevýhodňovány.
Je to těžké téma a myslím, že by se mělo řešit systémově, protože těchto dětí přibývá.

Dobrý den Jano,
tím systémovým řešením máte na mysli...? Např. možnost úhrady přes sociální odbor?
Když já pak vidím problém i v tom, že děti třeba i pojedou, ale jejich vybavení bude (mírně řečeno) mizerné. To může být někdy neřešitelný problém. Jak by se dalo zajistit, aby tyto děti měly i vhodné oblečení, obutí apod?

Souhlasím s Vámi, že je to velmi složitá otázka a odpověď na ni nebude jednoduchá. Ale můžeme se alespoň pokusit nastínit možnosti nebo vyloučit nemožnosti.

To asi vážně nemá řešení. Ale pokud sociální odbory přispívají na letní rekreaci, možná by se dalo uvažovat o stejné možnosti i na školní akce. Leckde opravdy fungují fondy, na plavecký výcvik přispívají některé pojišťovny...Jinak se přikláním k tomu, vždycky výlet projednat s rodiči i s ohledem na jejich finanční možnosti. Hezký výlet může být i za humny a nic to nestojí. Považuji za vrchol arogance, pokud škola jen nadiriguje, kdo má kolik přinést - ale stává se to. (i odtud plynou špatné vztahy mezi školou a rodiči). Nicméně i mně teď i přesto jeden potížista oznámil, že nepojede....

Vím, že by vše mohlo být zneužitelné, ale myslela jsem na zákonnou úpravu- ať už přes sociálku či jinak. Jistě- s určitým podílem rodiny. To je ovšem asi nereálné.

Jiné řešení je pak vždy na učitelích a to není tak úplně fér- aby mohli dětem poskytnout zážitek, tráví čas sháněním sponzorských darů, psaním projektů a nebo vyjíždí na levnější pobyty, kde si většinu prací dělají sami. Vím, že to děláme rádi, ale při zvyšujícím se počtu sociálně znevýhodněných bude opravdu nutné najít jiné cesty.

A vybavení dětí? To je kapitola sama pro sebe. Ruku na srdce- nevhodné vybavení mají i děti z dobře situovaných rodin, pokud do přírody nejezdí, nepovažují dobré boty a pláštěnku za důležité.

Jak rodiče dokazují, že "nemají"? Spíš se kloním k názoru kolegyně Blažkové, že věc by se měla řešit systémově. Rád bych viděl účetnictví takového fondu "pro všechny případy".

Souhlasím s tím, že finanční rámec výletu by se měl projednat s rodiči. Podobnou situaci jsme řešili vloni se sedmáky, kteří už byli na horách. Dohodli jsme se, že uděláme výlet za pětistovku.

Dobře. Systémové řešení v tuto chvíli není na dosah. Je nějaké jiné řešení? Lze se obrátit na nějakou instituci, která by pomohla?

Ne. Vše ostatní již bylo vyjmenováno.