V další práci jde v podstatě o jakési automatizování propojení mezi viděným /v notách/, představou a výslednou hudbou, kterou slyšíme. Hudba – stejně jako řeč, má svou logiku, zákonitosti /např. takt – střídání přízvučných a nepřízvučných dob = řád/. Melodie v různém rytmickém seřazení dává „jiný smysl“ – s rytmem je to vše „komplexní“ a osobité /nutnost zapojení sluchu, hudební představivosti – mnohdy je vhodné podložit textem – proto je při počáteční výuce velice vhodné využívat písničky – známé lidové i jiné/. Poukazovat na „přítomnost“ taktu – rozeznávat základní – dvou a třídobou strukturu – podpora vnímání logiky hudby, určité pravidelnosti, tepu = života. Přirovnávat průběžně různé vztahy mezi rytmickými hodnotami not k různým situacím – např.: nota čtvrťová /viz předchozí příspěvky/ jakožto „kočička“ versus nota osminová = myška – zatímco kočička udělá jeden krok /1 doba/, myška udělá kroky dva /osminová nota/ - podobně porovnávat i jiné hodnoty, dle fantazie učitele lze najít mnoho příkladů, které jsou žáci schopni vnímat různými smysly – vizuálně, pocitově, rytmus je převtělen do pohybu – můžeme vnímat tedy nejen sluchem, ale znázornit i pohybem.
Hudba „kráčí“, můžeme cítit v ní kroky /předvedeme/ - těžké doby můžeme dupnout /mnohdy toto žákům dělá potíže – těm dětem hlavně, které mají problémy s koordinací motoriky – nevzdávat se, zkoušet dál – pochodování ve třídě + zpěv – někdy dítě u pochodování nedokáže zpívat! – v tom případě zkusit pouze recitovat text písničky ve správném rytmu – případně vše provede jen učitel a společně se žákem pochodují – pokud ani toto „nefunguje“, vyměnit si role – učitel předvádí dle zpívané písničky rytmicky nesprávné i správné kráčení a žák – v roli učitele – vyhodnocuje, který příklad učitele je správně/.
V notách potom poukázat na místa, kde si hudba „sedne“ = dlouhé tóny /delší rytmické hodnoty/, kde cupitá, běží rychle, kde si na chvilku „lehne“ atd. – případně předvést „tělem“ formou nějakého pohybu /je u toho často velká legrace/.
Osvědčilo se mi též pomáhat tělem i přímo během hraní – nepatrně se pohybovat v rytmu dob – je možné též pocit doby „znázornit“ hlasem – např. může učitel zpíváním melodie bez textu /při jakékoliv skladbě/ svým způsobem zpívání zdůraznit v tónu rytmickou součást /vysvětlím: zpívám tón, který má např. 4 doby, při zpěvu tohoto tónu akcentuji mírně vždy „pocit“ další doby anebo zvolené jednotky pro metrum – čili mohu „cítit“ metrum na základě čtvrťových hodnot = na doby – v počítání slovy je to takto: raz, dva, tři, čtyř - , anebo „v drobných“ – metrum na osminky – v počítání prv-ni dru-ha tře-ti…../.
Při hraní z not u pomlk se mi osvědčilo pomlku imitovat nádechem – jako při zpěvu – dirigent by gestem označil „zdvih“. Funguje to skvěle – a pomáhá i pro pochopení správného frázování – nádech, oblouk fráze /lze pak upozornit i na dynamiku fráze – později i směřování vrcholu dynamiky fráze k nejvyššímu tónu anebo nejdelší notě/.
Hlasité počítání používat POUZE jako „první pomoc“ pro pochopení rytmicky složitějších úseků – podložit textem /improvizovaně – též u takového vymýšlení může být hodně legrace – někdy „naskočí“ kouzelné nesmysly/.
Podložení textem je možné využít skvěle též při nácviku hry obouruč v nepravidelném rytmu – 2:3, 3:4.
Toto téma ale se už netýká výše uváděných oblastí, nerozvinu.
Pokračování následuje ještě jednou