Jsem rodič. Očekávám od ZUŠ, že mé děti si zde upevní lásku k hudbě. Když vyjdu z pravděpodobnosti, že valná většina dětí navštěvujících ZUŠ se nepřihlásí na konzervatoř, ale hudbu bude využívat v dospělosti z převážné většiny amatérsky - doma pro zlepšení si nálady, u táboráků pro kamarády, či jako poučený posluchač na koncertech, tak mi vychází, že děti by se měly hudbu učit pouze s radostí a s potěšením. Přivítala bych hravou formu výuky klidně až do puberty. A takovou hudbu, která se dětem líbí, kterou si vyberou a mohou si ji zahrát nebo zazpívat s kamarády. V duchu Co Čech, to muzikant. Jako dítě jsem chodila 7 let do Lidušky, ale dnes u táboráku těžko budu hrát kamarádům Mozarta a spol. nebo prstové cvičení. Nehledě na to, že výuka byla otravná a na mnoho let mi hudbu zošklivila. Ani dnes není systém jiný. Když se projdete po chodbách ZUŠ, žádná rozzářená očička tam neuvidíte. Skleslé děti, čekající na hodinu. Přesto: JDE TO! Po 4 letech synova trápení, se objevil u nás skvělý učitel. Nechá synovi vybrat si skladbu podle obliby (samozřejmě mu jako přirozená autorita podsouvá nenápadně k výběru i kvalitní skladby a on v důvěře po nich sáhne, ale vybral si!
). Může se na hodině učit i popové skladby, s kterými pak baví spolužáky ve škole. A to byste koukali, jak doma sám!!! cvičí, aby se před kluky neshodil. To je motivace! Navíc tento učitel vede ZUŠ kapelu a děti táhnou za jeden provaz, aby si to vzájemně nekazily. Nebyly Černými Petry. Je tam i zdravá konkurence, kdo si kdy zahraje sólo. A velmi důležité je, že s kapelou vystupují na veřejnosti (nejen v sále hudebky). Druhá obrovská motivace! Vidí konkrétní uplatnění svého cvičení a snažení. A jeden postřeh na závěr: takový doprovod k rock and rollu, to je báječné svižné prstové cvičení. A s jakou chutí jej syn dře!
Když je to k "jeho" písničce, co by pro to neudělal, že. 
Poprosím Vás, učitele v ZUŠ, za nás mnohé rodiče, nebazírujte tolik na osnovách a na nezáživných etudách a skladbách, nechte děti hrát jejich oblíbené písničky a podporujte je v jejich veřejné produkci. Kdo se bude chtít připravit na konzervatoř, stejně si vyhledá soukromého učitele. Tak nechte naše děti v Liduškách radostně si "pohrávat" s hudbou, ať jim ta láska vydrží až do stáří a při práci i odpočinku hudbou potěší druhé. Lepší jeden popový amatér, který si rád od srdce zazpívá s kamarády, než hráč se svou sofistikovanou hudbou, kterou ani v běžném životě již mnohdy neuplatní a navíc ani hudebku nedokončí, neboť se mu hudba (lépe řečeno - osnovy a kolikrát i přístup) zprotiví, odcizí se jí a na nástroj nesáhne.
Chápu, že "pohrávání si" s hudbou a dětské veřejné vystupování od Vás učitelů vyžaduje mimo jiné mnoho času navíc, který Vám nikdo nezaplatí a ani neocení. Držím Vám v nelehkém úkolu pěsti. My už jsme za vodou, my máme s pár dětmi svého skvělého učitele, ale přimlouvám se za další děti. Hudbě a radosti z ní zdar!
