Hra jako jeden ze základních prvků pedagogického působení na děti.
Stačí si trochu počíst v Komenském, ...nebo modernějších výzkumech - Frederick Vester ve své knize "Myslet,učit se a zapomínat" velmi kritizoval jak je hra často trestuhodně opomíjena a málo využívána při výuce dětí. Novodobý koncept hrajícího si člověka "Homo Ludens" proslavil antropolog Johan Huizinga - kniha Homo ludens. Je HOJNĚ využíván i kantory (např.ve školách typu montessori nebo waldorf), kteří se snaží respektovat biologickén potřeby dětí (Z.Matějček, J.Nováčková atd.).


PS: mnoho herních principů lze využít po přizpůsobení vlastním podmínkám, nejen v nauce, ale i s přidáním prvků Orffovy metody, třeba při "mezipauzách" během výuky...
- pro aktivizaci žáků, aby se těšili napříště...

Mně se osvědčilo "blbnout" občas s dětmi, vymýšlet pro ně různá zpestření během výuky, střídání různých vyrobených či koupených rytmických nástrojů (zároveň si pocvičí rytmus a sebeprojevování...).

Máte nějaké nápady a zkušenosti?

Blogy kolegů i z jiných oborů, mohou být leckdy inspirující...(princip je při troše fantazie využitelný v jakékoli oblasti). Jako příklad uvádím a dále volně cituju z:
http://mira.blogy.rvp.cz/2011/10/08/hra/

"Nedávno jsem narazila na velmi zajímavé materiály Škola game designu Iana Schreibera...:

Je zde trefná charakteristika toho, co je hra:

Hry jsou aktivita.
Hry mají pravidla.
Hry obsahují konflikt.
Hry mají cíle.
Hry zahrnují tvorbu rozhodnutí.
Hry jsou umělé, jsou bezpečné a stojí mimo běžný život. To občas odpovídá tomu, že hráči vstupují do „magického kruhu“ nebo sdílejí „hráčské naladění.“
Hry nevytváří na straně hráčů žádný materiální zisk.
Hry jsou dobrovolné.
Hry mají nejistý výsledek.
Hry jsou reprezentací, nebo simulací něčeho reálného, ale samy jsou přitom uvěřitelné.
Hry jsou neefektivní. Pravidla kladou překážky, které brání hráči v dosažení jejich cíle těmi nejefektivnějšími prostředky.
Hry mají systémy. Obvykle je to uzavřený systém, což znamená, že zdroje a informace neproudí mezi hrou a venkovním světem.
Hry jsou druhem umění.

Osobně se domnívám, že hraní i hru je třeba podporovat. Na druhé straně vzhledem k tomu, že hra je činnost dobrovolná, nemyslím, že se vždy hodí do výuky.

Je v zásadě je několik možnosti :

Hra jako nástroj. Využití hry pro rozvoj, procvičení upevnění nějakých konkrétních znalostí nebo dovedností ...
Hra jako forma sociální komunikace...
Hra jako kreativní činnost, jako tvořivý přístup k životu – k tomu bychom studenty měli inspirovat…

http://gamedesign.cz/?p=1692

Tak tolik alespoň k základnímu uvedení principů hry...Máte nějaké nápady nebo zkušenosti?

Díky, Marku, za metodické uvedení pojmu hra a několik příkladů.

Používáte hry při výuce na ZUŠ?
Myslíte si, že to je užitečné?
Co s dětmi děláte?