Krize autority...
Co je jejím projevem? Nekázeň ve výuce? Nedostatečná domácí příprava dětí? Nedostatečné výsledky žáka vzhledem k očekávaným?
Co s tím...děti nevyměníme, jiné děti nám prostě nikdo nedá a pokud něco chceme změnit,
musíme něco změnit my (pokud nechceme utéct
)
Cílem mého studia na LŠU i konzervatoři bylo zvládnutí konkrétních skladeb v
dokonalém provedení učitelovy představy (s odstupem si to tvrdě uvědomuji). Cítila jsem se jako cvičená opička.
Tento přístup vidím jako překonaný a tak jsem hledala nástroje smysluplnějšího působení. Jak dát prostor žákovi k sebeuplatnění, jak mu dělat jen poradce, který se opírá o teorii jako zhmotněnou obecnou zkušenost, ne hlavně o svůj subjektivní pohled. Podpořit jeho motivaci, kreativitu, touhu po sebeuplatnění a sebevyjádření.
Cíl mého působení jako kantora vidím v tom, že absolventem základní umělecké školy bude člověk ovládající postupy a metody jak hudbu chápat, interpretovat a v ideálním případě i tvořit...a bude namotivován dál ve svém životě s hudbou samostatně pracovat.
Myslím, že tento přístup je důvodem, přoč necítím krizi autority ve svém oboru. Z debat s kolegy usuzuji, že podobnou změnou přístupu (jako reakce na požadavky doby) prošlo množství učitelů v uměleckém školství...možná proto ZUŠ-ky nemají problém s počty žáků i při klesající natalitě české populace.
Podtřženo, sečteno: respekt učitele k žákovi - jeho respekt k učiteli.
Zdraví Katka
P.S.: Přejít od transmise k aktivizaci žáka je leitmotivem čerstvého větru v didaktice, kterého jsem velkým příznivcem.
Doporučuji odb. literaturu např.: Školní didaktika, autoři Z.Kalhous, O.Obst
nebo cokoli o konstruktivistických metodách, evaluaci a pod.
) otevřel/a téma umělecké autority.
