Dobrý den Jano,

díky za cenný pohled na tuto věc. A jsem moc ráda, že jste rozšířila naše řady diskutujících! Jak jinak se můžeme dozvědět něco z toho, co probíhá "za humny" v jiných ZUŠ, než když o tom budeme mluvit.

Pokud se nezaměřím na působení atmosféry soutěží a různé interpersonální vztahy, které vznikají a soustředím se pouze na otázku smyslu soutěže, přicházejí mi tyto myšlenky:
Komu soutěž jako taková přinese užitek? A co vlastně lze považovat za užitek, užitečnost? - což jsou v určitém smyslu otázky, které souvisejí se životní filozofií /která může být pro každého jiná/. Tedy užitek materiální, morální, posílení kladných charakterových vlastností, posílení pozitivních a kvalitních životních hodnot........o co všechno může jít ve spojitosti se slovem užitek /alias smysl?/.
Soutěž ve sportu.
Např. Tiger Woods - golf. Velká sláva, velké peníze, velký mistr - ovšem pouze v kategorii GOLF. Jeho lidská "velikost", lidské kvality - pochybné /podle zpráv z tisku/, resp. deformované - pravděpodobně vlivem neustálé "potřeby" být nejlepší, smysl života je zřejmě pro něho golf a potřeba vítězit. Ostatní životní hodnoty jsou ignorovány.

Je TOTO nějaká hodnota, kterou přináší soutěž? Je takovýto šampión přínosem? V čem je přínosem? Pro koho? = pro pořadatele golfových soutěží, pro tisk, média atd. - zajišťuje sledovanost, zisky atd. Jako člověk ovšem pravděpodobně prázdný.
Fotbal, hokej - pokud se team kteréhokoliv státu stane mistrem světa, co to světu přinese? Jaké hodnoty? Dočasný zesílený pocit národní hrdosti? K čemu je taková národní hrdost, která potřebuje být podpořena anebo dokonce tvořena vítězstvím sportovců? Přitom sportovní vítězství dnešních časů závisí na mnoha faktorech, které nemusí být vždy založeny pouze na fyzické anebo morální kvalitě hráčů - naopak /domnívám se...../, viz doping, případná šikovná kamufláž při dopingových testech, tajné domluvy rozhodců na utkáních, úplatky, roli hrají velké peníze kolem sportovních událostí, opět média, udržování pozornosti za každou cenu - sledovanost = peníze, atd.......
Kde je tady nějaká skutečná hodnota? Krčí se někde v koutku? Anebo za dokonale vymodelovanou maskou skutečné hodnoty se skrývá něco úplně jiného.....?
Soutěže typu X Faktor, soutěže krásy, atd. - o co tam jde? Co čeká vítěze takových soutěží? Závazné smlouvy s agenturami, propagace, umělá senzace, plné bulvární noviny - kvůli čemu? Sledovanost = peníze, zisk. Zisk pro koho? Kde je užitek, nějaká "pravá hodnota"? Krčí se někde v koutku?
Vyhublé missky na jedno kopyto, naučené fráze, umělá prsa, umělé řasy, umělé úsměvy, střídání partnerů, velké novostavby rodinných sídel "celebrit", které z takových soutěží vzejdou. Vzory. Vzory????????
Iluze výjimečnosti anebo obzvláště mazaně vytvářená iluzorní výjimečnost?
Nedávno jsem zachytila na internetu zprávy o soutěži někde v zahraničí - soutěž krásy malých dívek předškolního věku - přiloženy fotografie i videa z této soutěže. Malé holčičky podstupovaly depilaci, vytrhávání obočí, patlali na ně makeup, učili je "správným" pohybům na pódiu aby vypadaly "dospěle" - jako dívky "na prodej"........
Holčičky brečely během těchto nácviků a mučivých příprav na vítězství za každou cenu. Matky se chovaly jako hazardní hráči, kteří jsou ochotni vsadit i vlastní dítě do banku, jen aby získali "něco" /pozornost okolí? slávu? peníze?/.
Tisk i TV byly opět přítomny. Zajistily si opět nějakým způsobem sledovanost = zisk.
Jaký hodnotný užitek taková soutěž přinesla?
Co se změní na kvalitách člověka, který projde jakoukoli soutěží? V čem bude jiný? Plusy a mínusy - která z těchto položek se posílí, zvětší, ke které položce lze něco přidat?
Výčet různých soutěží típnu v tuto chvíli.
Pokud obrátím pozornost na soutěže ZUŠ a zeptám se, jaký hodnotný užitek přinášejí pro vítěze a pro všechny zúčastněné, nenacházím toho mnoho. Pro média - nezájem, takže velké peníze jsou pasé - co teda? Možná nějaká malá, dočasná sláva? Nehonorovaná.......anebo možnost přivýdělku pro porotu......pokud vím, porotcování není čestná funkce. V roli takového "čestného funkcionáře" zůstávají většinou soutěžící žáci a jejich učitelé, též rodiče těchto žáků - možná ještě zaměstnanci pořádající školy, pokud je to soutěž "státní". Ostatní se "vezou".
Jiné "přínosy"? Pro školu - "lepší" celkové hodnocení školy /?/, známka "kvality" školy /?/. Učitel úspěšného žáka je "lepší kategorie" /?/.
Toto je ovšem hierarchie, která se vytváří též na principu soutěživosti - ale podle mého názoru vůbec neodráží pravou skutečnost.
Lze najít v soutěžích nějakou užitečnost? Morální a charakterové obohacení, předání nějaké trvalejší hodnoty atd.......?
Smyslem hudby je sdílení - sdílení umění, poselství, které prostřednictvím hudby vysílá skladatel, interpret přidá "kus sebe" a má nastat právě to sdílení........které není od toho, aby bylo hodnoceno a tříděno na lepší anebo horší, protože sdílení není možné škatulkovat na áčko anebo béčko případně až zetko. Sdílení buď je anebo není.
Anebo je - a pak je znehodnoceno hodnocením..........
Ať to vezmu z kterékoliv strany, nevidím pozitivní smysl, přínos, a i kdybych něco málo mohla "uznat", převálcuje se na placku pod tíhou nafouknuté honby za něčím, co je ve skutečnosti velké a prázdné NIC.
A za tím NIC se krčí v koutku ČLOVĚK, umění, komunikace a sdílení = smysl hudby....../anebo smyslem hudby je něco jiného? něco jsem nepohopila?/
Miluji hudbu, miluji svou práci, své žáky i s jejich rodinami beru "doživotně" jako svou rodinu. Soutěže znám. Vím, o čem mluvím. Nemluví ze mě žádná zatrpklost - nejde o nějaké neúspěchy, pocity křivdy atd. /soutěžím se cíleně nevyhýbám, pokud žák do soutěže jít chce, podpořím - pokud nechce, nenutím, nepřemlouvám, respektuji/. Sečítávám své "soutěžové" pocity: atmosféra, pozorovnání účastníků, nelaskavost, chybějící tvořivost, soupeření, atd.
Nevidím v tom smysl, nevidím v tom přínos.

Dobré odpoledne,
přemýšlím jak pomoci s účelností soutěžení. „Fuj ...“, to je příšerná věta, ale nemohu najít lepší formulaci.
Mám tu výhodu, že se nemusím zúčastňovat soutěží. To však neznamená, že bych soutěže (porovnávání výstupů) úplně odmítala. Odmítám však přehnané zdůrazňování důležitosti soutěží. To právě vede ke všemu tomu opravdu hroznému, co jste popsala na začátku svého příspěvku.
Žáci, rodiče i vyučující mají o vzdělávání různé představy a dosud jsem nenašla to jedině správné nazírání na výchovu prostřednictvím umění. Pro nás je nejdůležitější výuka a dlouhodobá výchova jedince tak, aby byl osobností. To je naše filozofie. Vím, že to zní formálně, zrovna tak neosobně může být chápáno i naše každoroční téma. S tím se umím smířit, avšak tento způsob výuky nám vyhovuje.
V podstatě vůbec nezáleží na tom jak dítě zazpívá písničku, odříká říkanku nebo nakreslí obrázek atd. Každá správně nasměrovaná dětská činnost je pro výchovu užitečná a ve výsledku i pěkná. Ale co uděláme když chceme zjistit, jaká metodika výuky je lepší? Nebo třeba potřebujeme jen zpětnou vazbu o svém snažení. Pak může pomoci jakékoli porovnávání (soutěž).

Myslím si, že největším problémem soutěží je jejich nevyhovující forma.
1) Zadavatelé se v dobré víře snaží na sebe upozornit prostřednictvím dětských vystoupení (prací) a zároveň potěšit zúčastněné děti i jejich rodiče. Podle svých možností pak jmenují členy hodnotící komise a ti zase vybírají pořadí úspěšnosti na základě své odbornosti a zkušenosti (právě odbornost a zkušenost může být problém).
2) Všechny školy potřebují „reklamu“. Čím menší škola, tím její „zviditelnění“ dá více práce. A nejedná se vždycky jen o peníze, jde především o publicitu. To pak v plné míře platí pro základní umělecké školy (ZUŠky), které se v současnosti musí vyrovnávat s velkou konkurencí.
Ve školách zaměřených na všeobecné vzdělávání vzniklo množství zájmových útvarů, které bezúplatně (nebo za symbolické školné) nabízí estetickou výuku.
Domnívám se, že není správné porovnávat výstupy této pedagogické činnosti s odborně zaměřenou výukou v ZUŠ. Zrovna tak asi nejde porovnávat úroveň soutěží.

Tedy: odmítám přehnané zdůrazňování důležitosti soutěží. Každý učitel by měl však zvážit možnosti svých žáků, respektovat jejich přání (soutěže se nezúčastnit) a zbytečně je nevystavovat stresu.
Pro ZUŠky je prospěšné pravidelně opakující se porovnávání (soutěže, přehlídky) jednotlivých oborů ZUŠ, vypisované MŠMT ČR. Jejich prostřednictvím žáci spolu s učiteli poznávají „dřinu“ i úspěchy v relativně spravedlivém prostředí. Pedagog navíc může získat množství praktických zkušenosti.
Proto si myslím, že při dobře vypsaném zadání a relativně spravedlivém hodnocení mají soutěže ZUŠ smysl. Samozřejmě respektuji i názory paní kolegyně. Pravděpodobně vznikly na základě odlišných osobních zkušeností.