Ano, i na ZUŠ chodí žáci, kteří zápasí s nějakým problémem v učení. Dokonce je to někdy i tak, že učitel v ZUŠ tento jejich problém může indentifikovat jako první /někdy i jediný..../ a může pomoci.
Jde o dyslexii anebo přeučené či skryté leváctví, problematiku zkřížené laterality a další /hyperaktivita např./.
V hodinách klavíru lze vhodným způsobem práce těmto dětem značně ulehčit život - s přesahem do jiných oblastí, které s klavírem zdánlivě nesouvisejí.
Domnívám se ovšem, že většina učitelů u žáka s tzv. poruchami učení rezignuje, resp. stává se bezradným /nemá dostatek informací, jak postupovat/. K žákům s těmito tzv. poruchami se přistupuje i jinde velmi různě a v podstatě nenacházejí významnou podporu.
Podle mých zkušeností podpora takovýchto dětí spočívá hlavně v tom, že se jim jejich způsob vnímání světa /protože v podstatě je jádrem pudla jejich odlišnost od většiny/ nepředkládá jako ZÁVADNÝ! - pouze jako odlišný a osobitý, který vylučuje i při běžných činnostech takové postupy, které používá většina populace.
Důležité je vyzvednout fakt, že jsme každý ORIGINÁLEM a máme právo být jiný, než kdokoliv, máme právo se odlišovat, vnímat svět podle svého cítění a nebýt kvůli tomu odsouváni do kategorie závadných bytostí.
Děti, které podle projevů "spadají" do kategorie "poruchy učení" a jsou "atypické" mají kvůli postojům z okolí spoustu bloků /u klavíru je to velmi markantně vnímatelné/, které se projevují v motorice - ovšem základ je mnohdy /vždy/ v psychice. Tyto děti vnímají velice citlivě svou odlišnost a reagují i směrem ke své osobnosti tak, že si tím vytvářejí podvědomě další bloky - je to sebeobranná reakce. Do kategorie sebeobranné reakce podle mého názoru patří i hyperaktivita anebo se dítě může jevit jako všeobecně nešikovné, nepořádné, nespolehlivé atd.
Takové projevy jsou podle mého názoru mj. důsledkem vnucování pro ně nepřirozených způsobů provádění činností a velice jim znesnadňují jejich situaci "jinakosti".
Vypozorovala jsem, že u takovýchto žáků je VŽDY levá ruka v pohybech přirozenější /u klavíru je to okamžitě vidět/, i když často tvrdí, že nejsou leváci.
Problematiku skrytého leváctví, zkřížené laterality anebo přeučení na leváka nuceně i podvědomě = "dobrovolně" nebudu rozebírat /jsou k tomu k dohledání různé zajímavé odborné materiály/. Každý takový problém je ovšem po osobnost člověka velmi násilný zásah do jeho přirozeného fungování, proto je užitečné podpořit u takových dětí vše, co je pro ně přirozené = uvolněné, neblokované - resp. jim pomoci hledat "k sobě" cestu.
Základní filozofie:
Nekopíruj ostatní. Tvůj způsob vnímání je tvoje cesta, i když volíš jinou trasu, než všichni ostatní, je to tak správně. Hledej svoji "šifru", poznávej sám sebe, pozoruj své reakce, vědomě odstraňuj své bloky - tělo souvisí s duší každého člověka, vnímáním své osobnosti, osobitý postup v čemkoliv není nic "špatného" , buď sám sebou, nepodceňuj se. Jinakost není nevýhoda, NAOPAK! originálním postupem lze nalézt originální řešení, mnohé inovace, objevy, které "obvyklými" mechanismy není možné potkat.
Při výuce takového dítěte hledáme spolupracujícím způsobem a částečně i způsobem koučovacím to, co je pro dítě přirozené. Přirozené = nesvazující, bez bloků, šťastné, uvolněné = tvůrčí.
Nepřistupovat k problematice jako k OPRAVOVÁNÍ. Zdraví = hledání rovnováhy, vyvažování - přidávat tam, kde je na misce vah méně, odstraňování překážek, hledání a vytváření přijatelných podmínek pro "zdraví" = střed.
Tolik pouze velmi stručně - je to širší téma.
|
:
z toho jak učit žáky s poruchami chování žáků?
, vkládejte klidně svoje otázky, postřehy, zkušenosti, informace o tom, co s takovými dětmi děláte...
že můj žák skutečně noty přečte