Dobrý den,

na úvod přiznám, že nejsem vzdělaný v oboru pedagogiky. Nicméně rád bych se vyjádřil k hodině tělocviku pana Sargánka, a také k jeho koncepci jako bývalý student tohoto gymnázia za éry pana Kaspara. Koncepce by dle mého názoru měla být postavena tak, že student, který odejde z hodiny tělocviku a potažmo později z dané školy bude mít aktivní zájem o sport. Když budete takového studenta v hodině tělocviku drilovat a nechávat cvičit povinné cviky, tak docílíte jen toho, že ten člověk bude sportem znechucený a ve svém volném čase nebude mít chuť se sportu věnovat. Hodin tělocvik je pár do týdne a studium je na 13 let (ZŠ i SŠ), ale život je hodně dlouhý. Proto bych rád apeloval, aby se ve studentech budoval zájem o sport, který vzbudíte tím, že jim dáte více volnosti v tom, jaký sport by v hodině chtěli dělat. Myslím zejména kolektivní sporty jako jsou fotbal, florbal, volejbal, basketbal, apod. Ideální by poté bylo tyto sporty na škole rozvíjet za pomoci kroužků, které by se uskutečňovali pravidelně po výuce. Na kroužky (např. fotbal a jiné sporty) by jistě chodili jen studenti, kteří by o danou věc měli zájem. A mohli by tak dělat pro své tělo něco užitečného místo hraní her na počítači a sdílení obsahu na sociálních sítích.

Děkuji za pozornost těm, kdo jste dočetli moji myšlenku až k tomuto místu.