Zdravím, co se týče docházky, tak zatím není nějaký větší problém, motivací jsou jednak samy děti, které se do přípravky těší (až na nějakou tu výjimku - kdy např. jeden chlapec zpočátku protestoval, když zjistil, že si musí po sobě uklízet, po svačině umývat stůl apod. a začal "vyhrožovat", že to doma řekne, nyní se už uklidnil a v přípravce je rád - už mi nevyhrožuje :c) ), v záloze je také samozřejmě hlášení problémů sociálce, ale rodiče též vědí, že když budou docházku dětí "flákat", může být z přípravky vyloučeno a bude přijato další dítě v pořadníku... V zásadě platí, že jim 1-2 dny v měsíci mohu omluvit z rodinných důvodů, jinak je nutné potvrzení od lékaře. Jeden "úlet" jsem ale v docházce přeci jen zaznamenala - pátky někteří již považují asi za víkend a v ten den mívám tradičně méně dětí cca 7-9 - zjistila jsem, že mi to ale vyhovuje - využívám ten den na činnosti, při kterých mi vyhovuje menší počet - např. při výukových hrách na PC apod.

... S docházkou jste si možná poradili lépe než my, neboť u nás se často míjí účinkem i návštěva sociální pracovnice. Není to v tom, že by se dětem v přípravce nelíbilo, je to spíše o rodičích. Ráno musí vstát, dítě obléci, jít s ním několik set metrů do školy, koupit svačinu za cca 50 korun (aby je ostatní nepomluvili, že dítěti mažou chleba)atd. No a ty pátky - to je klasika.

Na otázku, zda je docházka povinná: samozřejmě, že ne a uvítala bych opak. Máte pravdu, že jsou rodiny, které dítě prostě do školy nevodí. Řeším to neustálými návštěvami v rodinách, zvaním rodičů s dětmi na různé třídní akce - pečení cukroví, mikulášská nadílka, den matek atd.,v neposlední řadě také spolupracuji se sociální pracovnicí MÚ, která rodiny navštěvuje. Občas to zabere a občas je všechna snaha marná.

... Co se týče spolupráce s rodiči - tak např. zápis do přípravky zpočátku probíhal ve spolupráci se soc. pracovnicemi, které doslova někdy k zápisu rodiče donutily, nyní je situace taková, že je o přípravnou třídu zájem již velký a každým rokem je přípravka plně naplněna. Avšak spolupráce s rodiči je během roku dosti náročná - jen pořízení základní pomůcek do přípravky (pouzdro s pastelkami, tužky, barvy, štětce, lepidlo, mýdlo, cvičební úbor... apod.) je velký problém, v podstatě tyto pomůcky vybírám a dožaduji se jich i několik měsíců... Také zvládat jejich mentalitu je pro mě jakési školení v trpělivosti. Velmi rychle se kvůli maličkostem rozčilují a dosti neadekvátním způsobem své problémy řeší.

... Co se týče docházky a svačinek - někteří rodiče děti ráno vodí a myslím že rádi, ale jsou i takoví, kterým se vstávat nechce - tyto rodiny mají ale více dětí a chodí do stejné školy - takže mé děti docházejí se svými staršími sourozenci, ti co docházejí bez rodičů se často ale umí rychle i obléci a nazout boty - s těmi rodiče nejen, že nechodí, ale zřejmě s nimi ani ráno nevstávají, podle tohojsou i upraveny, nebo spíš neupraveny... ty děti, které rodiče do školy doprovázejí se zase neuměly zpočátku ani obléci. Je až neuvěřitelné, že si rodiče dokážou k šestiletému dítěti dřepnout a oblékat je i obouvat jako nepohyblivou panenku. Např. už zmiňovaný chlapec dokázal celou dobu v šatně prostát než se ostatní děti oblékly a skutečně si myslel, že jej budu oblékat - proto zpočátku do přípravky chodil nerad - věděl, že bude muset pracovat - ale strach z posměchu ostatních dětí byl nakonec pro něj jakýmsi hnacím motorem :c). U svačinek jsem problém nezaznamenala - většinou mají 1-2 koblížky nebo oplatek, což moc nestojí, snad jen to, že ráno děti doma nesnídají a chtějí jíst až ve škole, takže musím uhlídat, aby si nesnědly i svačinu.