Netrénuji vůbec, naopak se snažím navodit maximum reálných situací, kdy žáci MUSÍ komunikovat a pak jim dávám zpětnou vazbu (starší žáci si dávají zpětnou vazbu i navzájem - i to se musí naučit). Takže rozhodně neřeším, v jakém předmětu se zrovna nacházím a nebo jestli je přestávka . Na řízenou debatu se připravují naši žáčci (asi i v jiných školách) už v první třídě, kdy vyprávějí, co zažili, jak se při tom cítili apod. a druzí musí nejdříve naslouchat, pak se mohou ptát atd.

Komunikační výchova rozhodně není pouze otázkou češtiny. Jak píšou ostatní kolegové,komunikace nás provází pořád a to nejenom ve škole. Tady se ale bavíme o výuce komunikace přímo ve vyučovacích hodinách. Zajímá nás, jaké didaktické metody použít a samozřejmě i to, zda je lze aplikovat i v jiných předmětech. Tady se opět tedy musím vrátit k první větě mého příspěvku.....komunikační výchova není pouze otázkou češtiny. Verbální i neverbální komunikační kompetence přece žáci musí umět využít a učit se je rozvíjet například i v hodinách matematiky či chemie. Právě v těchto předmětech se je třeba soustředit například na umění prezentace, užívání logických argumentů, vést dialog ohledně řešení zkoumaného problému. Právě na nácvik těchto dovedností by se učitelé během samotné výuky mohli zaměřit. Při zkoušení tedy nebudou brát v potaz pouze faktickou znalost probíraného učiva, ale do hodnocení mohou například zařadit právě i celkový způsob podání. Samozřejmě platí, že učitel od samého začátku žáky vede k tomu, že na způsobu předávání informací (verbálně i neverbálně) hodně záleží a v hodinách právě i na úroveň komunikace klást důraz.