Ale autorka píše "měli možnost si zvolit", z toho mi plyne, že také nemuseli. To je obecně problém všech volitelných předmětů. Tím, že je nabídneme k volbě, ještě nic neřešíme.

Vzhledem k tomu, že u nás učíme hlavní předměty ve dvouhodinových blocích, máme dost prostoru k tomu, aby se denně dostal ke slovu každý žák, který chce, nebo ten, kterého chci slyšet já (i když on zrovna nechce ). Toto jsou několikaminutové výstupy. Kromě toho je několik hodin věnováno přednesu větších celků - diskuzním příspěvkům (jeden žák během 5 minut představí téma a pak moderuje diskuzi), referátům (cca 15 minut) s následným zodpovídáním dotazů apod. Po těchto větších výstupech následuje vždy mé ústní hodnocení projevu, které se pak objevuje i v hodnocení na vysvědčení (neznámkujeme). Navíc každý žák osmé třídy veřejně obhajuje svou ročníkovou práci, což je prezentace na 30 až 45 minut, následovaná opět zodpovídáním dotazů z řad veřejnosti či hodnotící komise. V neposlední řadě do této kategorie spadá i dramatická výchova, kterou mají děti buď integrovánu do předmětů nebo jako samostatný předmět po celou školní docházku.

Reaguji na informaci Jana Zouhara o Debatní lize. Osobně mám zkušenosti s IMPROLIGOU. Je to trochu o sportu, ale především o divadle. Dva týmy se navzájem utkávají v improvizacích na divácká témata. Cílem NENÍ navzájem se vyřadit, ale SPOLEČNĚ vytvářet kvalitní improvizaci a mít radost ze hry. Samozřejmě že komunikace je zde nedílnou součástí. Za velmi důležité považuji nastavení přesných pravidel. Více na www.improliga.cz, kontatní osobou je Jana Machlíková.

Zkusím počítat - vyučovací hodina trvá 45 minut - máme třeba 20 žáků ve třídě - na jednoho žáka připadají tedy 2 minuty mluvení, pokud by mluvil vždy jen jeden... Za celý den výuky je to 10 minut. A to je v případě, že místo žáků nemluví většinu hodiny pouze učitel! Stačí to? Podle mě nikoliv. Řešení vidím v kooperativní výuce formou skupinového vyučování, tam už počet minut významně narůstá...

Dobrý den,
otázka sice aktuální, ovšem také zákeřná...
Ve výuce není dost času na nic, proto je třeba věnovat největší pozornost tomu, co žáci využijí / uplatní v praxi nejvíce. Milé kolegyně, milí kolegové, ať se nám to líbí, nebo ne...KOMUNIKACI bychom měli podřídit všechno, dotace - nedotace!
Bez ohledu na to, čemu se právě ve výuce věnujeme (tzn. sloh, literatura, mluvnice), snažím se žáky přimět k mluvenému projevu. V úvodu každé vyučovací hodiny si proto jeden žák vylosuje téma, o kterém hovoří 1 minutu (tj. projev nepřipravený). Na něj potom navazuje diskuze, v níž se mimo jiné ostatní žáci také pokouší kriticky hodnotit vyslyšený projev. V tomto okamžiku dostávají příležitost k mluvenému projevu ostatní.
Připravený mluvený projev realizuji ve výuce třeba prostřednictvím prezentace, např. o přečtené knize.
Během domácí přípravy si mí žáci rovněž zlepšují své komunikační dovednosti - formou písemnou reagují na různá témata.
Komunikační výchově se snažím věnovat neustále, neboť jak pravil Wilhelm von Humboldt - Řeč dělá člověka člověkem.

Dobrý den Petro,

díky za reakci. Jen jestli se tu ale nebavíme stále jen jazykáři, resp. možná dokonce češtináři.
Nevím, zda by Váš pohled sdíleli také matikáři nebo dejme tomu výtvarkáři. CO myslíte?

Času je samozřejmě vždy málo, ale zvládnout aplikovat komunikační výchovu i v ostatních předmětech se dá. Není to sice tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát a zpočátku se může objevit i řada problémů, ale pokud učitel dokáže vést žáky k tomu, aby se při výuce soustředili i na úroveň svého projevu, pak to pro všechny nese i důležitou přidanou hodnotu, která se žákům vyplatí i v budoucím zaměstnání, kde budou muset prezentovat svoje projekty, obhajovat svoje názory apod. Propojení výuky komunikace s dalšími předměty však také znamená zvýšené nároky na celkovou úroveň komunikačních kompetencí vyučujícího, který by měl jít vždy příkladem.