Jana Petrů píše:
Asi špatně chápu termín "komunikační výchova", ale mám pocit, že i když prvňák potřebuje hadr na utření pocmrndaného stolu v jídelně a musí si o něj říct kuchařce u okénka, už to je komunikační výchova. Když druhostupňový žák musí obhájit svůj postup řešení matematické úlohy, i to je komunikační výchova. Diskuzní příspěvky k aktuálním tématům, diskuze při řešení problémů ve třídě, komunikace mezi žáky o přestávce, vysvětlení pracovního postupu méně chápavému spolužákovi, případně odpovídat na jeho otázky, domluvit program akce, zdůvodnění pozdního příchodu či nepřinesení domácího úkolu, návrh řešení či nápravy atd. atd. - to všechno je, podle mého, komunikační výchova. Spíš by mě zajímalo, kde se komunikační výchova neuplatňuje!?
Petro, určitě s Vámi souhlasím, to je KV v praxi, jako vyšitá
.
Naše otázka směřovala k tomu, čeho si všímá i Dana, jak potřebné dovednosti se žáky ve škole cíleně trénovat, tedy zapojit do výuky.
A tady se ptáme -
trénujete tyto dovednosti jen v češtině, nebo i v jiných předmětech? A jak to děláte?Už zde padlo, že ideální pro nácvik dovedností jsou
cizí jazyky a lze to dělat například pomocí debatních klubů. Děláte někdo něco podobného? Jak?
Děláte něco jiného v jiném předmětu?