Věnujete se ve výuce kromě nácviku mluveného projevu žáků také nácviku řeči těla?
Jak to děláte a jak to přijímají žáci?

Samozřejmě. Řeč těla je také velice důležitou složkou komunikace. Jsem jeden z lektorů, který se v rámci celostátního projektu Komunikační výchova (www.komunikacnivychova.cz)mimo jiné výuce neverbální komunikace věnuje.Spolu s dalšími kolegy vyučujeme na základních školách a víceletých gymnáziích po celé ČR. Během posledních 3 let jsme souběžně prováděli i průzkum na výběrovém souboru 18000 žáků. V průzkumu jsme se zaměřovali i na celkovou úroveň umění neverbální komunikace. Výsledky však ukazují, že výuka komunikace právě s důrazem na neverbální složku komunikace ve školách tak trochu pokulhává.

Tak nám tedy poraďte jak a co z neverbální komunikace máme učit.

Dobrý den,
pokud se týká samotné výuky neverbální komunikace - tedy jak učit, pak se je třeba z hlediska postupu v jednotlivých cvičeních zaměřit na řádné konkretizaci zadání úkolu - tj. co,kdy, kde, jak a proč má účastník cvičení dělat. Po absolvování cvičení pedagog podá zpětnou vazbu a zároveň by měl vyžadovat zpětnou vazbu jak po samotném účastníkovi cvičení, tak i podněty od ostatních žáků. Na základě zpětné vazby můžeme od všech zúčastněných vyžádat návrhy a případná doporučení na zlepšení. Určitě se vyplatí cvičení natáčet na kameru a podrobný rozbor udělat ještě jednou, tj. po vyjádření všech zúčastněných.
Co by měl pedagog v rámci zpětné vazby ve výuce řeči těla zjišťovat:
1)Jak se žák během cvičení cítil, proč právě zvolil pro konkrétní úkol právě tuto mimiku, gestiku,posturiku, zda se v dané roli cítil dobře či naopak a proč?
2)Žák by se měl taktéž vyjádřit k tomu, v jaké situaci může právě zvolenou řeč těla použít a kdy to naopak není vhodné.
3)Neverbální komunikaci během cvičení můžeme sledovat i z hlediska chování všech zapojených. Hodnotíme, zda se nám komunikace jako týmu dařila nebo naopak nedařila a snažíme se přijít na to proč a hledat cestu k nápravě.
V praxi se nám hodně osvědčily videoukázky různých situací - např. ukázka politické debaty, kdy se vypnul zvuk a žáci měli na základě řeči těla zúčastněných politiků usuzovat, co nám vlastně říkají, snažit se přijít na to, zda mluví pravdu a v neposlední řadě vysvětlit, proč si to myslí.

Zajímavé téma. Chtěla bych se zeptat, zda ke cvičení řeči těla není vhodná nějaká příprava. Co mám na mysli? Předpokladem je asi (určitě) atmosféra důvěry a pozitivní naladění celého kolektivu, včetně vztahů k učiteli. Pak si myslím, že u malých dětí je potřeba začít s podvědomým vyjadřováním emocí, např. při hudební výchově (pohybem ztvárněná hudba) či výtvvarné výchově (cítění nálady barev a jejich kombinací - např. jiná oranžová vznikne mícháním rumělky a citronové, než karmínu s tmavou žlutou apod.), to vše bez intelektuální zátěže, spíše v příběhu. V neposlední řadě je asi třeba využít (doznívající) schopnosti nápodoby v prvních třídách základní školy a jít, coby učitel, příkladem mimikou, gestikulací atd. Menší děti jsou v tomto spontánnější než starší. A když na měsíční slavnosti říkají básničky, které jsme ve třídě říkali společně, samy, musím se až smát, jak napodobují mou dikci a i třeba neznatelné (dle mého) pohyby hlavy. To pak člověk pocítí pravou tíži zodpovědnosti

Musím souhlasit. S vizuálními metodami mám velmi dobré zkušenosti a určitě si je dobré celou "strategii" laděnou v tomto duchu před výukou pořádně připravit. Např. barvy či hudba ve výuce neverbální komunikace mi hodně pomáhají. Žáci si snadněji dokážou navodit příjemné i nepříjemné představy, naučí se měnit své pocity a získané dovednosti potom využít v praxi.

Atmosféra a celkové naladění studijní skupiny jsou velice důležité aspekty, které mohou výrazným způsobem výuku ovlivnit a nemusí se to zrovna týkat jen výuky neverbální komunikace.Padla zde otázka, jak vůbec řeč těla učit. Tady musím podotknout, že kromě praktických cvičení, která by v hodinách měla být samozřejmostí, musíme žáky seznámit i s teoretickými východisky. Žák by měl získat všeobecné povědomí o komunikačních strategiích, možných situacích a vnímání komunikačních rolí. Tvořivou formou bychom je měli seznámit i s technikami pozorování či naslouchání, protože právě na těchto základech lze u žáků dosáhnout dalšího rozvoje a zlepšení dosavadních kompetencí.Dalším problémem, kterému je jistě třeba věnovat pozornost je i aplikace těchto dovedností v jiných předmětech, než je komunikační výchova - tj. například v hodinách zeměpisu, chemie,dějepisu a dalších.

Asi nejlépe si dovedu představit takový trénink při prezentacích a referátech. Na co bychom měli žáky upozorňovat? Jaké jsou nejčastější chyby, kterých se řečníci v oblasti řeči těla dopouštějí?

Dobré je žáky upozornit, že jejich projev- verbální i neverbální - musí být v souladu. Během nácviku veřejného projevu se však zejména u "začátečníků" tato zásada jaksi nedaří dodržovat. Žáci většinou používají tzv. parazitní slova, ale i pohyby. Často dochází k tomu, že se hlavně u nepřipraveného nebo částečně připraveného projevu z nervozity dotýkají různých částí oděvu - zipů, knoflíků, tahají za spodní okraj rukávů,hrají si s řetízkem či náramkem apod.Velice častým jevem je i tzv. "solení", kdy si žák mne konečky prstů nebo svírá ruce v pěst.O tom, že si řečník často skrývá ruce za záda nebo je dokonce dává do kapes, snad ani není třeba mluvit. Tyto špatné návyky se sice dost těžko odnaučují, ale pravidelným tréninkem lze verbální i neverbální projev celkově zklidnit a zkultivovat.

K předchozímu příspěvku ke zlozvykům musím ještě přiřadit například i žvýkání žvýkačky. Řada žáků se často diví, proč je vlastně posíláme žvýkačku vůbec vyplivnout, když s námi mluví. Tady už si ale nesou špatný návyk z domova. Daleko větší problém však mají řečníci například s tím, pokud v ruce drží nějaký předmět - třeba propisku. Zajímavé je, že v některých odborných publikacích je držení propisky během projevu řečníkovi dokonce doporučováno. Propiska zde má plnit funkci jakéhosi opěrného bodu. Má to však jistá úskalí. Nervózní řečník totiž propiskou velmi čato cvaká nebo si jí "poťukává do dlaně".Tím však na svou nervozitu ještě více upozorňuje a propiska v tomto případě působí jako rušivý element.Dalším projevem nervozity bývá neustálé kývání celým tělem nebo nervózní přecházení z jednoho místa do druhého.