Otázku "informatika opět vypadne?" máme vyřešenu, ale podněty k diskusi ze tím nevyčerpaly:
Radek Sárközi píše:
Na téma maturit jsem napsal tento článek:
http://www.eduin.cz/titulka/jak-by-mohl ... -maturity/Nevím, jak by vyhovoval tento koncept učitelům informatiky... Znamenal by, že základní praktické dovednosti by musel prokázat každý maturant. Vyšší dovednosti by prokazoval v rámci školní části maturit jako dosud. Vše by se tudíž obešlo bez CERMAT...
Ale tak proč ne? Některé námitky jsou v diskusi pod Vašimi články, některé obecné přidám, pak zkusím odpovědět za informatiku.
Bezesporu souhlasím s tím, že absolventská práce prověří množství dovedností, na které dnes obvyklé formy zkoušky prostě nedosáhnou. Velkým otazníkem ale je, jak taková obhajoba vyhoví "požadavku doby", totiž objektivitě. Celkem rozumím mechanismům průběžných milníků apod., ale právě z hlediska informatika vidím, že nevidím: kdo vypracoval prezentaci, kdo učesal textovou verzi práce? Proto se CERMAT soustředí na hodnocení "aktuálního výkonu", a mj.
i proto existuje školní část maturity, kde toto omezení neplatí, se svými klady i zápory - a prostorem pro absolventskou práci. Druhá otázka k objektivitě se týká nastavení obtížnosti takové práce, a to zejména její spodní hranice. Nevím, jak potřebnou obtížnost dost jasně definovat, natož napříč obory. Ale už je dost pozdě v noci.
Druhý velký zádrhel vidím organizační. Uvedený způsob maturity je oproti dnešku extrémním zatížením učitele, který, troufnu si říct, leckteré potřebné dovednosti pro vedení práce vůbec nemá. Zkoušel jste spočítat, "na kolik by to vyšlo"? Jak zavedení (vývoj metodiky, ať už závazné, nebo jen vzorové, školení lidí, testovací běhy), tak následný rutinní provoz (třeba osobohodiny na jednoho maturanta, od výběru tématu po obhajobu)? Netvrdím, že je to nepřekonatelná překážka, to je o posouzení přínosů a nákladů. Jen odhaduji, že to je asi hodně. A bez nějaké pomoci z centra si to (aspoň ze začátku) neumím představit.
Dále, maturitu už kvůli tradici neomezíme na tuto jednu obhajobu. Např. by mě zajímalo, jestli maturant dovede konverzovat cizím jazykem. Podobně zkouška z literatury má ukázat orientaci v kulturním dědictví, občas zaslechneme hlas o povinné matematice... jak je patrné i z Vašeho článku, absolventská práce a její obhajoba může být cennou, ale těžko jedinou součástí maturity.
Teď jako informatikář: Přirozeně bych očekával příslušnou kvalitu zpracování digitálních podkladů, což by tedy bylo potřeba promítnout do kritérií hodnocení. Což zní dobře, dokud si neuvědomíme, že netušíme, kdo vlastně dokumentům k té kvalitě pomohl. A že základních dovedností je poněkud víc, než se projeví v abs. práci.
To by mi nakonec ale vůbec
nevadilo, kdyby bylo běžnou součástí studia na informatickou stránku odevzdávaných prací hledět. Koneckonců, mnozí informatikáři by se podobnými banalitami nejraději
nezabývali vůbec. Značná část z toho beztak patří na základní školu. Ve Vámi popsané absolventské práci tedy vidím z hlediska počítačové gramotnosti jen zanedbatelný přínos - a kdyby snad byl větší, znamenalo by to, že se na škole děje něco divného (vzato ovšem z dnešního pohledu: protože tento divný stav, kdy se počítačová gramotnost rozvíjí jen okrajově, na leckterých školách dosud panuje, absolventská práce by byla i z hlediska informatiky krokem vpřed).
Absolventská práce by vedla k nutnosti (nechat) udělat aspoň něco, na druhou stranu by nenahradila praktickou část zkoušky zkoušky z informatiky - jednak kvůli riziku outsourcingu, jednak kvůli tematickému zúžení.
Postoupím-li od počítačové gramotnosti k opravdové informatice, abs. práce nepřináší nic, pokud si student nevybere příslušné téma. Vyrostl jsem v konceptu dvou předmětů kromě základu (čj+cj) - přimlouval bych se proto k jeho zachování: jeden předmět předvedu abs. prací, druhý "tradiční zkouškou". Diskuse k jednotně zkoušené "vyšší úrovni obtížnosti", kde poč. gramotnost ustupuje ve prospěch informatiky jako vědního oboru, je velmi podobná jako k ostatním vyšším obtížnostem, nebudu tím zdržovat.
Zapojení CERMATu, resp. jakéhokoliv centrálního prvku, závisí na konkrétním nastavení projektu, tedy na tom, do jaké míry chceme nastavovat stejné parametry pro všechny. A na tom, jak by vypadaly ostatní části zkoušky. Dost by šlo zvládnout peer-to-peer samoorganizačním přístupem za pomoci ICT, ale to chce dost odvahy - a i ten systém by musel někdo řídit.
Shrnuto podtrženo: hezký nápad, množství větších či menších zádrhelů k dořešení, spousta práce (a peněz). Kdybychom měli Vaší vize dosáhnout a přitom plnit obdobné parametry, jaké jsou zadáním CERMATu, byl by to mnohem ambicióznější projekt, než našich pár didaktických testů
Pro informatiku (jako poč. gr.) patrně přínos, i když si dovedeme představit efektivnější cesty (především mám na mysli přijetí techniky za přirozenou součást světa a reflexi souvisejících změn i mimo hodiny informatiky).
Na závěr Vás potěším. Ve školních maturitách z informatiky je nějaká variace na Vámi popsanou absolventskou práci tradičním a celkem běžným způsobem zkoušení. Zdůvodnění je obdobné, i když nestaví na terminologii kompetencí a gramotností (prostě jsme to měli dřív): patnáctiminutovým ústním zkoušením neověříme to, co se žáky v hodinách snažíme naučit. Maturitní projekt je mnohem vhodnější.
Uvedené názory berte prosím jako moje osobní, komunitu informatikářů žádným způsobem nereprezentuji. Najdou se snad kolegové, kteří souhlasí, ale jistě i ti, kteří ne - třeba do diskuse přispějí.