Nejmenovaná společnost nám nabízí produkty k vlastnímu hodnocení, ve smyslu, že to za nás udělá. Je to pak ještě vlastní hodnocení?

Z odborného hlediska vyplývá, že vlastní hodnocení školy nemůže za školu vykonat žádný externí subjekt. V praxi jsme se však setkali s tzv. „autoevaluací na zakázku“.
S takovýmto způsobem provádění vlastního hodnocení nelze souhlasit, neboť se jedná o nepochopení základní myšlenky vlastního hodnocení. Výsledkem takového způsobu provádění „vlastního hodnocení“ pak je, že evaluační procesy ve vnitřním prostředí škol de facto neprobíhají a pokud ano, tak nejsou využívány pro rozvoj školy, ale pro pouhé vykazování splněných povinností!
Nejdůležitějším momentem v procesu autoevaluace je vnitřní přerod organizace v učící se organizaci, ve které jsou průběžně uplatňovány prvky systematické a systémové reflexe činnosti tak, aby byl maximálně podpořen učící se proces žáků a i celé školy, čímž je posilována její role v učící se společnosti.
Externí subjekt může například zajistit monitoring kvality v různých oblastech anebo poskytnout škole podporu ve smyslu poradenství, vzdělávacích aktivit, přípravě vhodných evaluačních nástrojů, tak jak to činí i projekt Cesta ke kvalitě.
Podstatné je, aby si každá škola uvědomila, za jakým účelem dané služby využívá, jak souvisí s jejími prioritami, jak s poskytnutými informacemi nakládat a tedy jak jí daná zjištění pomohou zvyšovat kvalitu do budoucna.