Cituji něco, co není z mé hlavy, ale zajímalo by mě, co si o tom myslí učitelé:

"Majetek vyvolává lpění a další touhu po jmění. Je to princip, jemuž jsme my, naše civilizace, skočili na lep. Naší hlavní motivací je vlastnictví - něco mít, pak mít víc a ještě víc. A zase: kde a jak se to programuje? To je velice zvláštní. Programuje se to už ve škole. Hlavně v matematice. První, co se učíme, je sčítání. Jedna a jedna jsou dvě. Dvě je víc, než jedna. Dvě a dvě jsou čtyři. Čtyř jsou víc než tři. Čtyři a čtyři je osm. Osm a osm je šestnáct. To je ještě víc. Kdybychom opravdu nebyli pokryteckou civilizací a učili své děti, že celek a jednota jsou naší matricí, učily by se děti jako první "dělení". Mohly by se učit třeba: "Tohle je koláč, a když ho rozpůlím, mám dva kusy. Když ho rozčtvrtím, mám čtyři kusy. Když udělám další dělení, mám osm kusů." Učily by se ty samé číslovky, ale jinak. Nebylo by toho víc, bylo by toho pořád stejně, ale získali bychom víc dílů. A tím pádem bychom porozumněli - TENTO SVĚT VZNIKÁ DĚLENÍM JENDOTY."

(Jaroslav Dušek)

Před deseti lety (cca) byla hitem osobnostní a sociální výchova: spousta vyškolených učitelů (tenkrát to byly prachy spíše sponzorů), OSV A, OSV B, zařazení jako průřezové téma do RVP ZV. Měla to být osa, kolem které se otáčí celá výchova a vzdělávání. Dnes (po deseti letech) je velmi "zásadní" finanční gramotnost (dnes je vůbec všechno gramotnost, že?). Proč bych měl věřit, že se TO zase nevytratí pod tlakem jiné... výchovy, kompetence, gramotnosti?

Velmi děkujeme všem diskutujícím za podnětné postřehy.


Uvedla bych 2 důvody, proč se podle mého názoru FG jen tak rychle nevytratí:

1. Finanční gramotnost je jediná gramotnost, která má v ČR zpracovanou národní strategii (Národní strategie finančního vzdělávání). Ta byla v roce 2010 přijata vládou ČR. I proto se domnívám, že závazky zde uvedené dojdou svého naplnění.

2. V letošním roce probíhá testování PISA, které má poprvé jako dobrovolnou komponentu zařazenu i finanční gramotnost. Lze tedy sledovat celosvětový trend, kdy je nejen v rámci OECD finančnímu vzdělávání přikládána skutečná priorita.

... což bez té osobnostní a sociální výchovy bude zcela bezcenné, ba možná nás to zavede do pekel...

Ovšem PISA sleduje například již řadu let čtenářskou gramotnost a v českých školách zatím kde nic tu nic...

P.S. - Podle mě se Osobnostní a sociální výchova do škol ještě zdaleka nedostala!

Nabízí se ale otázka: Když neustále něco přibývá, bude i něco ubývat? Rozvrhy ani hlavičky dětí či učitelů nejsou nafukovací.

Vážený pane kolego, plně souhlasím, že bez znalostí a společného pojmového základu se nelze o ničem bavit, natož v tom někoho vzdělávat. Prošel jsem unikátním školením osobní finanční analýzy u Broker trust a Capital Quest a byl jsem chvíli, asi rok a půl, i makléř. Ale vězte, že největší problém u lidí, bohužel hlavně u generace narozené v době normalizace (moje generace) je vysvětlit jim, že jejich potřebné výdaje jsou parazitní a že když k nim někdo vlídně mluví, neznamená to, že myslí na jeho dobro (komunikativní kompetence)... A jsem rád, že v tom se shodneme. V úctě, P. K.

Takže daleko důležitější než popisy různých finančních produktů (a dohadování se, kdy který zařadit) a počtářské kejkle s úrokováním je prostě nutné naučit žáky, aby se nenechali tak snadno zblbnout. Ani podlými produkty médií, ani vlezlými podomními prodejci všeho možného, ani podivnými finančními poradci, ba dokonce ani námi, učiteli.

A možná z tohoto důvodu je mnohem důležitější Mediální výchova (dovednost odolat manipulaci v reklamě, médiích i osobním životě) a Osobnostní a sociální výchova, než zde popsaná "finanční gramotnost"...

Chápu, že si lidé často pletou kreditní a debetní kartu (sám nevím zpaměti, čím se liší a nemám ani jednu z nich...), ale možná si stejně pletou platební kartu s možností jít do mínusu se slevovou kartou, nebo si pletou OpenCard s prospěšným projektem pro Pražany.

Finanční gramotnost ano, ale jako prevenci před zadlužením tak velkým, že vám pak zbývá jen osobní bankrot. Nebo jako prevenci k ožebračení firmami, které vám z kapes vytáhnou zbytečně moc těžce vydělaných peněz (např. mobilní operátoři nepřehlednou nabídkou tarifů a jejich kombinacemi, nebo banky bankovními poplatky, nebo nebankovní půjčky vysokými finančními sankcemi a penále ve smlouvách s nízkým úrokem).

Myslím si, že až dojde na testování PISA, nebude tam otázka, co je debetní karta.

A co ty standardy popsat jednoduše lidským jazykem?:

Jak se nedostat do dluhů (příběh ručitele, příběh rodiny s hypotékou, která neměla na splátky, a tak si vzala nebankovní půjčku, zvoní exekutor, nucená dražba apod.)?

Co dělat, když dlužím peníze? (zaplať dříve, než věc dostane do rukou exekutor)

Co s ušetřenými penězi?

Jak mohu ušetřit?

Apod.

Systematické výuce finanční gramotnosti se v naší škole věnujeme už třetím rokem. Podstatná část vzdělávacího obsahu Standardu finanční gramotnosti je integrována do vzdělávacích oborů matematika, občanská výchova a člověk a svět práce. Domnívám se, že obsah Standardů v celé jeho šíři pro 1. a 2. stupeň ZŠ je dostatečný a nic zásadního v této části nechybí. Problematika reklamace by byla vhodnějším tématem až na 2. stupni.
Mgr. Marie Žitná, řed. ZŠ Uničov, Pionýrů