Prosíme o vaše komentáře k návrhům opatření, která jsou nastíněna v Národní strategii podpory základních gramotností v základním vzdělávání. Najdete je v kapitole 5 od strany 11 do strany 16 v dokumentu.

ad 3) snížené úvazky vedoucích předmětových komisí
ad 4) obnovení regionálních metodiků

Existuje závazný příslib MŠMT k financování těchto návrhů?

Myslím, že první krok je říci si, zda je to vůbec správná cesta (zda zrovna toto opatření má šanci něco změnit). Pak teprve pro to shánět peníze.

K dosavadním opatřením:
4.1 Kde konkrétně vidíte kroky ke zlepšení gramotností tak, jak jsou ve Strategii zamýšleny? Standardy nebyly široce diskutovány a výsledek spíše odpovídá cílům, které vedou k testování některých znalostí.
4.2 Tuto oblast není možné za dané situace vůbec zmiňovat.
4.3 EU peníze školám nezaručí zkvalitnění gramotností, efektivní je motivované vzdělávání. Na rvp.cz chodí lidé, kterým na vzdělávání záleží a hledají nové možnosti. Jak zajistit motivaci pro ostatní, kterých je jistě ve školách dost?
4.4 Existuje už veliké množství různých nástrojů hodnocení, ale jsou roztříštěny a rozptýleny pod různými projekty, garanty...Možná by bylo vhodné, kdyby ČŠI ( nebo jiná instituce s celostátním dopadem)tyto nástroje analyzovala, ohodnotila a sestavila z nich dostupné kvalitní portfolio s možností výběru.
4.5 Stále se domnívám, že pokud je RVP závazný dokument, nelze jej zúžit pouze na standardy a souběžně se Strategií musí dojít ke kvalitní revizi RVP- abychom pak nevylili s vaničkou dítě.
Domnívám se, že dosavadní opatření nebyla koncepční, řešila jednotlivosti. To už si i s ohledem na výsledky nemůžeme dovolit. Navrhovaná opatření jsou dobře popsána. Jen mi chybí návrh časového plánu.

Inspekce nééé, ta ještě nikdy nikomu s ničím nepomohla. Ta je tu od toho, aby kontrolovala čísla na třídách, proškrtané kolonky v třídnicích a vlastní hodnocení vzdělávání si smrskla na plošné testy!

Já mám stejný názor, ale opravdu jsem se snažila najít rozumné a prospěšné využití )

Musím říci, že jsem v národní strategii našel pro sebe klíčový sporný bod. A to je určení následujícího jevu za problém:
"Problém:
Učitelé u nás nedostávají objektivní zpětnou vazbu o tom, jak se jim daří vyučovat nebo učit se dovednostem a znalostem, které tvoří základní gramotnosti, jak si jejich třída stojí ve srovnání s přijatými Standardy ZV. Takové informace dostávají v zahraničí učitelé, žáci i jejich rodiče nebo další aktéři vzdělávání." (Strategie, s. 14)

Jednak mne zajímá, koho z Vás toto tíží natolik, abychom museli utrácet stamiliony za plošné monitorovací nástroje?

A k mému stanovisku: rodiče mne učili, abych se nestaral o ostatní, protože to je alibismus, a zejména v práci konal tak, aby to bylo ku prospěchu ostatních, v souladu s mým svědomím a abych dokázal pojmenovat své chyby a svou práci tak zlepšovat. V souvislosti s tím považuji a budu považovat plošné monitoringy za myšlenkovou slabost a za naprosto nerelevantní nástroje pro učitele. Zato za nesmírně silné a nebezpečné nástroje dané v plen veřejnosti, novinářům a nezodpovědným politikům, kteří vzdělávání nerozumějí, ale mají moc jím manipulovat a nenávratně je ničit.

Nejhumánnějším v práci učitele a nejatraktivnějším na této profesi je přeci společné hledání cest k neznámému se svými žáky, ty minuty, hodiny a dny debat, dohadování se, omylů a ohledávání slepých uliček interpretace jevů lidského života. Co objektivního je na interpretaci milionových řad dat zpracovaných počítačem získaných v hodinovém testu? Byl lepším učitelem Sókrates a nebo Pythagoras? Za oběma žáci chodili, pro oba byla jejich činnost posláním, osudem.

Myslím, že zodpovědné a svědomité učitele snaha měřit jejich práci ve srovnání s ostatními rozlaďuje a měli by to umět společně ještě jasněji vyjádřit. My ta data nepotřebujeme. Potřebuje je někdo zcela jiný!!

Já vám věřím, že to tak cítíte Vy a mnoho dalších učitelů. Právě v tom vidím problém českého školství.

Já jako rodič tuhle informaci chci, a mám pocit, že i potřebuju. Z různých důvodů mi ji neposkytují ani stávající komerční testy (když letos bylo dítě testováno komerčním testem, byla asi poskytnutá míry podpory ze strany zadávajícího učitele taková, že výsledky jsou bezcenné).

Mnoho nemocnicím a pacientům taky donedávna nevadilo, že nemají informace, zda se stejnými diagnózami u nich neumírají pacienti častěji, nebo zda u nich léčení není náhodou postatně dražší nebo provázené více komplikacemi.

Věřím, že se pojetí profesionality časem promění, a se o tyto informace budou lidi ve zdravotnictví, školství atd. zajímat, a to nejen pacienti, rodiče a žáci, ale i učitelé a lékaři.

Ale v tuto chvíli opravdu není plošné testování nejbližší úkol. Měli bychom se naučit vůbec testovat.

Já bych viděla i problém v tom, že operujeme přijatými standardy, jež jsou diskutabilní a byly přijaty bez širší diskuze, odtrženě od praxe a cílů. Pak nemůže být ani jakékoliv hodnocení postavené na těchto standardech kvalitní a v kontextu gramotností ani objektivní. O jaká data konkrétně jde? Co tedy a jak hodlají autoři strategie hodnotit? Učitel skutečně nepotřebuje mraky zpětných vazeb, ale pokud má něco fungovat celostátně, tak prosím určeme si konkrétní věci, konkrétní odpovědnosti. Jinak to zase budou dohánět naštvaní učitelé systémem papír pro papír. Data potřebují kontrolní orgány, aby mohli kontrolovat. Nikoliv rodiče- ti mohou přijít do škol a pozorovat, žebříčky škol podle čehokoliv je cesta špatná, velmi špatná.

Strategie navrhuje tři hlavní kroky. První krok má být diskuse o cílech v oblasti gramotností, dopracování standardů... Takže dávám Vám naprosto za pravdu.