Ještě k anglickému systému- i zde probíhá inspekce, nicméně inspekce je především kontrolní a pomocný úřad- poskytuje nejen zpětnou vazbu, ale i efektivní pomoc v případě problémů. Něco podobného se děje i na státních školách v Itálii.
A nezlobte se- problémy regionálního školství existují, ale pan Dobeš vnesl do situace více neladu a špatných řešení, než je vůbec zdrávo. Vzhledem k tomu, že jsme museli neustále bojovat s gejzíry jeho nekoncepčních nápadů, moc pochopení pro jeho účinkování skutečně nemám.

K dokumentu obecně bych řekl ještě pár slov: jak mnozí dobře chápou, tato diskuse je opět jen povinným rituálním tanečkem (rád si občas zatančím), stejně jako řada diskusí předcházejících. Úkol byl zadán a pan Dvořák a zatím neznámí společníci ho jistě opět dovedou do konce. Nám učitelům tak přilétne na stůl (nebo pod stůl?) jen další zbytečné lejstro. Sama Strategie o sobě v úvodu prozrazuje, že nebude "předepisovat příliš konkrétní kroky" (však kdo by čekal něco konkrétního) a dále, že se nebude samozřejmě snižovat až na úroveň třídy a že prý u nás v poslední době neprobíhala diskuse o čtenářské gramotnosti: myslím, že stačí si otevřít pár místních blogů, abychom viděli, že učitele toto téma nejenom zajímá, ale že také o nápravu usilují a hledají vhodné cesty. I bez vrchností oštemplované Strategie, o které se praví v závěru, že není izolovaným dokumentem. No samozřejmě: dokument A bude poddokumentem dokumentu B v rámci naddokumentu C v souvislostech s dokumenty D, E a F. A pak přijde revize – to už budeme v bodu G.

Nemohu vám vyhovět, protože to nevím. Jsem členem pracovní skupiny, řeším odbornou problematiku, ale skupinu jsem ani nesestavoval, ani ji nesvolávám, ani si nefotím prezenční listinu. U poloviny lidí si nepamatuju jméno, ale jejich profesní kvalifikaci, kdo je ze ZŠ, kdo z gymnázia, kdo z málotřídky, kdo z inspekce, kdo z jednotlivých odborů MŠMT, jaké kdo má zkušenosti a co se s ním dá konzultovat.
Pochopte, že obvykle v takovýchto týmech bývá určitá dělba práce, kafe taky vaří někdo jiný. Nevím proto, kdo se účastní v rámci výkonu své pracovní povinnosti a s kým je uzavřena nějaká dohoda. Za sebe vám mohu říci, že jsem zatím za práci nedostal ani korunu, a slíbená odměna za měsíc (samozřejmě to není plný úvazek) vychází asi na úrovni hodiny práce právníka.
Jsem zvyklý posuzovat anonymní a záměrně anonymizované dokumenty, u odborných textů je to běžná praxe, tak mi nepřišlo jako ústřední problém, že jde první verze textu takto. Nějak pořád nemůžu pochopit, když je pod textem podepsané MŠMT a tým má konkrétního pověřeného mluvčího, který není anonymní, proč je to pro vás tak urážlivé a proč to brání v diskusi věcných problémů.

Ano, to je jedna z jeho největších zásluh. Pan Dobeš převzal školství v situaci, kdy se čeští žáci zhoršují v důležitých kompetencích nejrychleji ze všech vyspělých zemí (zatímco sousední Poláci jsou na tom přesně naopak). A nic se nedělo. Výzkumy veřejného mínění ukazovaly, že rodiče jsou se vším spokojeni (bodejť, když nemají skoro žádné pořádné informace o výsledcích dětí). A Dobešovi předchůdci nejvíc peněz z fondů EU posílali na environmentální výchovu. Jedno Dobešovi neupírají ani odpůrci: že ze školství udělal prioritní téma. On ty problémy jako maturita, krize financování regionálních škol, plzeňská práva..., ESF, nevytvořil. On je jenom přestal zametat, ale řešil je (mnoho lidí si myslí, že špatně; já si myslím, že někdy jen neobratně), ale současně je dostal do centra pozornosti. I kdyby skutečně ostatní dělal špatně, aspoň tohle se změnilo - školství je "issue".

Jednoduše proto, že už jsme dostali do rukou veliké množství mnohdy závazných dokumentů, které nestvořili odborníci a které byly šity horkou jehlou. Určitě nikoho z nás nezajímá plat, ale způsob práce týmu, který má tvořit návrh standardů, jež by měly být součástí ucelené koncepce. Také je určitě zajímavé, jak dlouho na tomto dokumentu pracujete. Většinou jsme za svou práci odpovědni velice konkrétně, adresně a jmenovitě. Tak proč ne stále se měnící sestavy z MŠMT?
Odhalit tým až na nějaké schůzce- to trochu zavání zbytečnou exkluzivitou typu nová škodovka. Navíc je to naprosto zbytečné a jak sám vidíte i pro mnohé diskutující poměrně provokativní. Nakonec- diskuze by také mohla probíhat mezi nějakým mluvčím pedagogů a mluvčím MŠMT.

Zkusme se zamyslet, na čem bychom se snad mohli shodnout:

• učitele „zajímá podpora gramotnosti, hledají vhodné cesty“ (pan Sotolář)
• vědeckou pedagogickou obec zajímá „gramotnost ve vzdělávání“ – tak znělo téma nedávné konference České pedagogické společnosti v Hradci Králové, tak publikuje VÚP
• lidé systémově přemýšlející o výhledech ekonomiky lobbují za podporu gramotnosti (viz čtvrteční studie think-tanku IDEA, dřívější studie fy. McKinsey and company)
• zástupci průmyslu a firem přemýšlejí, jak mohou školy rozvíjet gramotnosti absolventů (i když třeba zatím sami pojem gramotnosti nepoužívají, mluví o „použitelnosti absolventů“ jejich „připravenosti pro život v 21. století“ apod. - viz vystoupení zástupců průmyslu na nedávné konferenci SKAV v Praze „Rozdílné koncepce vzdělávání a jejich důsledky“
• zástupci zřizovatelů chtějí v podstatě totéž, co výše uvedení, tj. „připravené“ absolventy (i když ani oni pojem gramotnosti nepoužívají)
• studenti učitelství reagují velmi vstřícně na vysvětlený koncept gramotnosti a hlavně na konkrétní ukázky, jak je možné ji podporovat ve výuce: oceňují to jako obrat základního vzdělávání k „použitelnosti“.
A nakonec:
• zastánci kurikulární refomy samozřejmě chtějí další změny, ale s podmínkou, že budou zachovány výdobytky dekády: autonomie škol a kompetenční pojetí cílů vzdělávání. Tomu koncept podpory gramotností nesmí odporovat - vykonal se kus práce a bylo by bláznovství se vracet před reformu, navíc už to ani nejde (to ve svém materiálu, pane Dvořáku, naštěstí říkáte).

Zdá se, že koncept podpory gramotností by mohl být něčím, co by mohlo za určitých okolností spojovat zájmy různých skupin aktérů, tlačících na změny ve vzdělávání. Jestliže je zde téma s takovým potenciálem, nepouštějme je ze zřetele!

Návod k možnému zacházení s konceptem gramotností :
1. vymezit pojem a prosazovat ho v obecném povědomí a jazyce: u zaměstnavatelů, zřizovatelů, na pedagogických fakultách, v médiích …
2. hledat vhodné cesty a příklady dobré praxe, jak učitelé/vedení škol gramotnost podporují a mohli by podporovat
3. vést o gramotnostech a způsobech jejich podpory dialog se zaměstnavateli a zřizovateli (není jednoduchý, ale bude nutný)
4. asi teprve potom navrhnout nějakou strategii podpory gramotností, avšak už maximálně konkrétní
5. získat pro navrhované změny politickou podporu
6. přijmout Národní strategii – možná do jisté míry PREskriptivní, ale za podmínky respektu vůči ziskům kurikulární reformy
7. hledat způsoby, jak podpořit školy v její implementaci
8. přehodnocovat
9. přeformulovávat
… a tak dále donekonečna.

Shrnutí: Má-li koncept gramotností aspoň trochu potenciál smiřovat protiklady, nabízí se jako logická možnost, kam napřít další reformní úsilí pod podmínkou, že se nebude rušit, co už se udělalo.

Strategie cituje: "Čtenářská gramotnost je schopnost jedince porozumět textu, přemýšlet o něm a používat jej k dosahování určených cílů, k rozvoji vlastních schpností a k aktivnímu začlenění do života lidského společenství." A já cituji tolik proklínaný RVP ZV, z kompetence komunikativní: "Žák rozumí různým typům textů a záznamů, obrazových materiálů, běžně užívaných gest, zvuků a jiných informačních a komunikačních prostředků, přemýšlí o nich, reaguje na ně a tvořivě je využívá ke svému rozvoji a k aktivnímu zapojení se do společenského dění." Co ještě je třeba definovat? Jenom kompetenci jsme přelakovali na gramotnost.

Mně v té Strategii chybí jedna důležitá část - co už se všechno udělalo v podpoře čtenářské gramotnosti.

Jinak myšlenka zaměřit se v kurikulární reformě českého školství v příštích letech na gramotnosti (ovšem všechny, ne jenom dvě) se mi velmi líbí!

Ale školy se ještě zcela nesrovnaly s RVP ZV a novými pojmy a hodnotami, které nastolil...

Přestě tak. Strategie se tváří, jak by se o čtenářskou gramotnost nikdo nijak nezajímal. Možná se nezajímali oni stratégové, ale učitelé ano.

Školy se ještě s RVP ZV určitě nesrovnaly, ale nesouhlasím s tím, abychom RVP ZV najednou ignorovali a podceňovali (jako pan Dvořák): Standardy předběhly revizi RVP (aby se rychle mohlo testovat), Strategie ignoruje aktuální revizi RVP ZV. Dokumenty se míjí.

Dovolím si reagovat: o několik příspěvků dál píšete o potřebě zachovat autonomii škol. Předpokládám, že tím míníte i určitou svobodu v metodice výuky. A zde čtu "návod" na rozvíjení čtenářské gramotnosti v první třídě.
Učím už dost dlouho na to, abych mohla s klidným svědomím říct, že jsem rozvinula u svých žáků čtenářskou gramotnost, a to přes to, že jsem v první třídě nepostupovala výše popsaným způsobem a ani v budoucnu bych nechtěla (ale ani jsem neučila slabikovat). To, že v dospělosti budou žáci něco potřebovat, neznamená, že se to musí naučit ausgerechnet v první (druhé) třídě. K cíli nemusí nutně vést jediná cesta.
(Vím, nebo doufám, že tak daleko ještě nejsme, ale považovala jsem za nutné to vyslovit. Asi by bylo korektní zde říci, že učím na waldorfské škole.)