Dominik Dvořák píše:
Vážený kolego, teď se dost zásadně mýlíte, a všechny informace přitom máte v zadání. M. Marešová jasně píše, že tento postup vychází z anglické National Literacy Strategy, to znamená že se v Anglii takto vyučuje v podmínkách systému s přísnou akontabilitou, kde jsou žáci pravidelně testováni a kde se -- fujtajbl -- dokonce zveřejňují žebříčky sekundárních škol. Takže takováto výuka se s testováním, srovnáváním škol apod. vůbec nevyučuje.
A co se týče standardů - v některých zemích si standardy vypracovaly odborné asociace učitelů konsenzuálně, jinde zřizovatelé, stát se o to nemusel starat, možná na to i grantík přidal, a nikdo nemá pocit, že mu z ministerstva někdo něco naordinoval. Přiznejme si to: Josefu Dobešovi se vytvořil prostor pro jeho aktivity tím, že řada jiných aktérů přehlížela dávno nesplněné potřeby vzdělávacího systému.
Vaše připomínka je trefná obecně, já hovořil ke konkrétní škole (která přes, ve zkratce řečeno vysokou kukturu výchozí země je nucena podstupovat nízkou kulturu místní...). Ano, Angličané testují, ale testování tam má tradici a vysokou kulturu (pan Ing. Zelený by tam nemohl státní vzdělávací instituci reprezentovat ani 5 minut...). Navíc tam testují to, co se učí. Anglosaská tradice, jak víte z vlastních analýz, je zaměřena na celostní dovednosti a má přesně popsáno, jak jich žák má dosahovat (kritéria, mapy pokroku a standardy) učil jsem v tomto systému 3 roky. V našem prostředí, zejména v jazykové komunikaci, je to stále relativní novinka (v didaktických diskusích ne, ale v praxi školního učení ano!): paradoxně pak na základě mezinárodních srovnávacích testů gramotností řekneme pár učitelům ze "základky", aby vytvořili podklad pro národní ověřovací (sic!) testy, které mají zlepšit výsledky našich dětí v mezinárodním srovnání? Co to je?
Josefu Dobešovi neupírám, že něco dělal. Ale míchal nesourodě svůj populismus, odbornost a osobní ambici být nejlepší manažer; a když dospěl k rozhodnutí, aniž by si zanalizoval, na základě čeho k němu dospěl (...), debatu v podstatě nepřipouštěl. Což se ve funkci, kde má dohlížet na veřejný zájem, prostě nemá. Vždy je třeba vyslechnout oponenty, vtahovat je, motivovat ke spolupráci a ne je vykazovat a legitimní diskutéry tlačit do disentu...
A nemluvě o tom, že v záchvatu záchranářství (nechci ho podezírat z něčeho nekalého) chtěl vrhnout evropské peníze určené na podporu kvality učitelů a počátečního vzdělávání do stamilionových projektů, z nichž se měli platit "investigativní novináři"!!