V zásadě platí to, co jsem napsal panu Koubkovi: když si teoreticky řekneme, jaké podmínky potřebujeme vytvořit pro jakoukoli další práci ve školství, tak zjistíme, že se nedá dělat nic, maximálně si tady blogovat a poučovat se, jak se správně má vést diskuse.

Upozorňuji, že takovýto příspěvek nemá co ve věcné diskusi pohledávat!

Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly a jak pravil mladý Karel Marx: Použijeme-li k dobrému cíli špatných prostředků, přestává být cíl dobrým.

Chápu Strategii jako snahu autorů uvést do obecného povědomí pojem čtenářská a matematická gramotnost a prosadit související pojetí základního vzdělávání. Ano, asi bychom se měli naučit dívat se na každou vyučovací hodinu nejen očima předmětových, ale i „gramotnostních“ specialistů. Jenomže to by znamenalo tvrdě jít po smyslu toho, co děti učíme.

Popíšu s dovolením, jak vypadá část výuky angličtiny pro šestileté v britské škole – tedy část zaměřená na čtenářskou gramotnost (předmět se jmenoval „language arts“ ); koncepce vychází z britské strategie čten. a mat. gramotnosti:

V září – třeba - se děti seznámí s pojmem odborná literatura. Čtou odborné texty, pak je samy vytvářejí a prezentují. Učí se je doprovázet ilustracemi a ilustrace číslovat a popisovat. Učí se sestavit (třeba z obrázků) jednoduchý vývojový diagram: ráno vstanu – nasnídám se – jdu do školy. Naučí se, co je návod a samy vytvoří jednoduchý ilustrovaný návod k nějaké činnosti (oloupání pomeranče). Až se trochu rozepíšou, naučí se, co je báseň a samy báseň vytvoří – asi nebude o ptáčcích a kytičkách, ale třeba o zublících (každá malá holka ví, co to je) a transformerech(příšerné, jistě, jenže kluky to baví). Vyrobí si čokoládové bonbóny a udělají si na ně reklamu. Uvaří palačinky a pizzu, zřídí si restauraci a pozvou do ní sousední třídu... V červnu se poučí o struktuře delších textů a napíší vlastní pohádku na 4 strany.

Dobrá zpráva z praxe: děti to baví! Umět rozlišovat tyhle věci je pro ně stejně přirozené a důležité jako pro houbaře rozpoznat muchomůrku zelenou a kyj jazýčkovitý – ony totiž budou žít v lese diagramů, návodů a smluv, letáků, reklam a zpráv.

Kdybychom to vzali vážně, znamenalo by to přestat lpět na výuce čtení slabikováním, protože slabika nenese význam. Znamenalo by to nelpět na písankách nebo je omezit na část první třídy; začít se zabývat obsahy textů, ne tvary písmen. Museli bychom změnit pojetí chyby: vytvoří-li šestileté dítě odborný text o raketě V2, je asi jedno, že napsalo faucvaj.

Co se musí stát, aby takhle vypadaly hodiny češtiny a matematiky na prvním stupni? Aby děti nechtěly odcházet ze školy domů, protože je učení baví? Aby mi mohly šestileté děti sdělovat poznatky, které jsou pro mě užitečné v organizaci mé vlastní práce?

Jsem optimista: Začneme-li si teď klást otázky o gramotnostech, zda deset, dvacet let se snad dočkáme prvních vlaštovek.

Nebojte se, však oni si Vás z English College nebo odkud jste státní kontroloři, byrokrati a testovači podají: testy po ročnících, státní maturita z češtiny, testy v devítce...

Chápu Strategii jako...
Díky moc za tento příspěvek. Myslím, že jste vystihla celkem přesně, co je teď reálné klást si za cíl.

Kdybychom to vzali vážně, znamenalo by to přestat lpět na výuce čtení slabikováním, protože slabika nenese význam.

Jsem optimista: Začneme-li si teď klást otázky o gramotnostech, zda deset, dvacet let se snad dočkáme prvních vlaštovek.

Vážený kolego, teď se dost zásadně mýlíte, a všechny informace přitom máte v zadání. M. Marešová jasně píše, že tento postup vychází z anglické National Literacy Strategy, to znamená že se v Anglii takto vyučuje v podmínkách systému s přísnou akontabilitou, kde jsou žáci pravidelně testováni a kde se -- fujtajbl -- dokonce zveřejňují žebříčky sekundárních škol. Takže takováto výuka se s testováním, srovnáváním škol apod. vůbec nevyučuje.

A co se týče standardů - v některých zemích si standardy vypracovaly odborné asociace učitelů konsenzuálně, jinde zřizovatelé, stát se o to nemusel starat, možná na to i grantík přidal, a nikdo nemá pocit, že mu z ministerstva někdo něco naordinoval. Přiznejme si to: Josefu Dobešovi se vytvořil prostor pro jeho aktivity tím, že řada jiných aktérů přehlížela dávno nesplněné potřeby vzdělávacího systému.

Ano, Angličané testují, ale testování tam má tradici a vysokou kulturu (pan Ing. Zelený by tam nemohl státní vzdělávací instituci reprezentovat ani 5 minut...).
(...)
Josefu Dobešovi neupírám, že něco dělal. Ale míchal nesourodě...