Maria Fridrichová píše:
Připojuji se k příspěvkům, které oceňují navrhovaný text. Totiž že výchova ke zdraví zahrnuje i výchovu k mezilidským vztahům. Považuji za velmi nedostatečné pojetí, že sexuální výchova má být ochrana proti trojímu nebezpečí: předčasné otěhotnění, přenos STI, sexuální zneužívání (veřejné slyšení v senátu, senátor Marcel Chládek).
Zdrženlivost v dospívání patří k odborným poznatkům, které v původní verzi chyběly, a proto jsem toho názoru, že je potřeba explicitně tento prvek zařadit jako součást cílového zaměření.
Namísto fráze „sexuologové říkají“ uvedu citaci doc. MUDr. Jaroslava Zvěřiny (ze 4. konference Sekce infekčních nemocí v gynekologii a porodnictví, Praha 12. 11. 2011): rizikové sexuální chování je 1) předčasné zahájení sexuálního života, 2) promiskuita, 3) anonymní sex, 4) prostituce atd. Bezpečnější sex je 1) odpovědné chování, 2) omezení styků promiskuitních, anonymních, 3) oddálení prvního pohlavního styku, sexuálno abstinence, věrný vztah, atd. (kondom, včasná a účinná léčba).
V textu vidím také zohlednění vývojového hlediska. Žáci prožívají etapu, kdy je jejich vývojovým úkolem uchopení vlastní identity (Erikson, stadium identity), které odpovídá období dospívání, nikoliv jen věku základní školy. Proto je výchova ke zdrženlivosti v dospívání naprosto adekvátní. Má dojít k „rozvinutí sexuality na její zralou úroveň“, (Strasburger, Adolescentní medicína), zahrnutí do celkového dozrávání osobnosti. Stadium intimity nastupuje až po splnění tohoto vývojového úkolu, předčasný sexuální start naopak může zmařit naplnění vývojového úkolu stadia identity. Omlouvám se, že to nedovedu napsat stručněji, tato fakta mne vedou k tomu, abych ocenila, že se na poměrně malém prostoru (5 stran textu) to podstatné dá nalézt. Vidím to také v sousloví „zralá integrace sexuality“.
Nic proti obsahu příspěvku, ale k čemu se diskutující vztahuje? Jakou významnou REÁLNOU změnu chválí?
V původním RVP ZV byla vymezena oblast člověk a zdraví tak, aby se žáci měli možnost dozvědět něco o jednání podporujícím zdravý vývoj a zdravý vývoj ohrožujícím. To, jak to učitel naplní, zůstávalo na něm, jeho odpovědnosti, respektu a komunikačních dovednostech. K ruce se mu nabízelo vyučovat téma integrovaně s průřezovým tématem osobnostní a sociální výchovy, když tam požadujeme a chceme ohled na žáky, zdravé budování jejich postojů a podobně.
Mám představu, že učitel obvykle nemanipuloval a nemanipuluje, učitel v dobré víře vyučuje. Pochybuji, že bez ohledu na práva dětí a bez diskuse se zákonnými zástupci: to zase prostředí českého vzdělávání za ty desítky let dost detailně znám!
Celá snaha v této revizi je téma zdravého vývoje dítěte a diskuse s ním rozmělnit, zmást a omezit učitele. Je za ním bohužel nedůvěra v jejich profesionalitu. Tento jev a toto naladění se v naší společnosti bohužel prohlubuje a proniklo nyní i sem, do základního vzdělávání, se snahou částečně ideologicky zabarvit jeho závazný obsah!
