zcela souhlasím,že dílčí cíle by měly být pojaty výstižněji a konkrétněji. V RVP je plno pojmů. Při pohospitačních pohovorech mají s nimi učitelky docela problém. Podle mě bych vycházela z dané očekávané kompetence(ale zvážit jejich reálnost), na tu napasuji konkrétní cíle a následně výstupy. Teď se stává, že postup v praxi je opačný. Učitelka se soustředí na výstup a od něho odvodí kompetenci. Žádná to neřekne nahlas. Je to vypozorováno z hospitací. Pomalu se v tom ztrácíme. Apeluji na konkrétnost a oproštění od obecných pojmů. Dejme si taky ruku na srdce, zda je vůbec možné uhlídat tu spoustu očekávaných výstupů, nehledě na to, že děti nejsou počítače do kterých narvu informace , dovednosti a dále. Jako bychom zapomínali na jejich věk, potřebu opakování. spontánní hru a podobně.Často děláme megalomanské projekty a prosté věci nám unikají. Možná je to i důvod , proč máme stále více odkladů.Ve školách u zápisu zkoušejí děti ze znalostí písmen atd., hrůza.
Můj názor je RVP zjednodušit. Mám vnuka, který navštěvuje MŠ v Dunsfoldu. Podle našich kritérií a náročnosti by tam nemohlo do ZŠ nastoupit ani jedno dítě. A jsou snad hloupější? Ne. A ještě bych chtěla upozornit na byrokracii, kterou jsou učitelky zatíženy. Trochu jsem se rozepsala, ale tak to cítím.