V materiálu na straně 14 (Směry intervence) jsou uvedeny např. tyto myšlenky:
• Pro plnohodnotné uplatnění jedince ve společnosti 21. století jsou nezbytné schopnosti účelně a efektivně pracovat s digitálními technologiemi a chápat základní principy, na kterých tyto technologie fungují.
• Máme-li rozvíjet u žáků digitální kompetence, je nutné, aby stejnými kompetencemi vládli i učitelé. Opatření v této oblasti intervence směřují ke vzniku standardu dovedností a kompetencí učitele pro uplatnění digitálních technologií atd.
Tyto myšlenky naplňuje svým programem již 15 let Česká společnost pro kybernetiku a informatiku (ČSKI) - dobrovolná, výběrová organizace vědeckých, vědecko-pedagogických a odborných pracovníků i studentů z oblasti kybernetiky, informatiky a příbuzných oborů.
Domnívám se, že by se její zástupci (členové Akademie věd ČR a členové akademických obcí našich vysokých škol) měli této diskuse aktivně účastnit a dovoluji si, je k tomu vyzvat.

Mgr. Ing. Vladimír Očenášek
Katedra informačních technologií
Česká zemědělská univerzita v Praze

Nám všem, kteří čteme tyto stránky, je informatika blízká a proto hledáme, čím vším by mohly nové technologie přispět naší společnosti. Samozřejmě si všichni ceníme informatického myšlení a rádi bychom zprostředkovali dalším radost z objevování, kterou nám tento proces přináší. Není pochyb, že je třeba motivovat studenty k rozvoji informatického myšlení, vyhledávat talenty a ty náležitě kultivovat. Ale nemůžeme diktovat všem totéž!
Různé typy školy se liší v tom, jak hluboko či do jaké šířky jdou v předmětech, které studentům nabízejí - od matematiky až po hudební výchovu. Tato rozmanitost má však u základních předmětů jako je matematika či čeština jasné hranice: pro všechny vzdělávací instituce stejného typu je definováno cosi jako minimální společný základ. A k digitálnímu vzdělávání by bylo vhodné přistupovat úplně stejně! Ovšem otázkou je, jak stanovit ten minimální základ v kontextu tak širokém a dynamickém jako jsou informační a komunikační technologie. A právě to je úkol, který se ECDL už skoro 20 let snaží řešit prostřednictvím evolučně se měnícího sylabu. Zatímco ECDL Sylabus verze 1 z roku 1996 stanovil minimální rozsah znalostí pro 7 modulů, v současné době ECDL rozděluje digitální gramotnost už do 13 oblastí zahrnujících vedle „klasických“ témat s postupně inovovaným sylabem i témata zcela nová tak, jak se v průběhu doby stávají aktuální, např. "IT bezpečnost" nebo "On-line spolupráce", viz http://www.ecdl.org/programmes/ecdl_icdl. S takto nabízených dynamicky se měnících definic minimálního základu pro digitální vzdělávání vychází při popisu svých vzdělávacích plánů v současné době řada vládních institucí po celém světě – uveďme např. Rakouské Ministerstvo školství, a přijímá je za vlastní i víc než 13 milionů současných absolventů testů ECDL.
Dokument Strategie digitálního vzdělávání jasně vytyčuje úkoly a cíle. Teď je důležité ještě stanovit priority tak, aby se stav začal skutečně měnit teď hned a aby absolventi našich škol všech stupňů měli šanci uspět v globální konkurenci.

Prof. RNDr. Olga Štěpánková, CSc.
Předsedkyně ČSKI

Letos jsem se, jako zástupce ČSKI, osobně účastnil téměř všech jednání tzv. expertní skupiny MŠMT, která se zabývala přípravou podkladů k dokumentu Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020. Musím bohužel konstatovat, že (NEJEN) má snaha pozitivně přispět praktickými zkušenostmi a informacemi o skutečném stavu českého školství ke tvorbě tohoto strategického dokumentu zatím nevyústila v nic, o čem bych byl přesvědčen, že by mohlo v dohledné době měřitelně zlepšit praktické digitální dovednosti žáků a učitelů českých škol, a to zejména takové digitálních dovednosti, které jsou požadovány trhem práce.
Strategický dokument musí být určitě a z principu věci "o vyšších cílech", ale má-li se strategie naplnit, musí být realistická a proveditelná, jinými slovy, musí mít "na čem stavět". S otevřenými ústy jsem (NEJEN)v průběhu oněch jednání hleděl na některé příspěvky, které byly tak daleko od reality, tak naivní a idealistické, až se mi nechtělo věřit.
Strategický dokument, byť rozhodně není hloupý, je napsán příliš složitým jazykem a velmi se obávám, že až se dostane do rukou výkonným úředníkům, kteří jej budou dále rozpracovávat do konkrétních výstupů, nezbude z původních myšlenek kámen na kameni a výsledek, kromě utracených prostředků, nebude zřejmý ani měřitelný.
Co se týká mezinárodního konceptu ECDL, tak v této diskuzi jistě není prostor vysvětlovat některým diskutujícím, že se ve svých názorech mílí, reagovat na každou informaci, kterou vytrhnou ze souvislostí a tendenčně, destruktivně a téměř s osobním uspokojením ji překroutí. Odpovědní diskutující, když neví, nerozumí nebo nejsou kompetentní k dané problematice, tak se k ní ve veřejném prostoru nevyjadřují. To není povinnost, to je etika a slušnost.
ČSKI se snaží všemi seriózními prostředky podporovat a propagovat mezinárodní koncept ECDL a poskytovat odpovědným úředníkům a odborníkům objektivní informace a data o smyslu, užitečnosti a výsledcích konceptu ECDL v ČR i ve světě. Jestliže tito lidé rozhodli, že existující a zavedené mezinárodní standardy v oblasti digitální gramotnosti, které používá téměř celý svět, nebudou v připravované strategii využity, a to ani částečně, nezbývá ČSKI, než to respektovat a doufat, že se v budoucnu najde někdo, kdo se nad tím ještě jednou zamyslí.
Závěrem mého příspěvku do této diskuze si dovolím poděkovat zejména panu Neumajerovi, ale i některým dalším úředníkům a odborníkům z MŠMT, kteří poskytli, nejen v rámci uplynulých jednání, ČSKI prostor k prezentaci konceptu ECDL.
Ing. Jiří Chábera, manažer pracovní skupiny ECDL-CZ při České společnosti pro kybernetiku a informatiku