|
Problém je především v HO. Možnost v současné době využívat delší časové úseky v tvorbě školních výstupů (např. pro „orchestry“) do určité míry konzervuje chápání rozdílu „orchestr – předmět“. Dovedu si představit, že v budoucnu, až se učitelé naučí chápat tento rozdíl, bude možné delší časové úseky bez problému používat. Nyní jsme ale zatím stále na úplném začátku reformy a „delší časové úseky“ jsou využívány především proto, že učitelé nemají ujasněno, co je smyslem navštěvování takového kolektivního předmětu a domnívají se, že smyslem je: „aby kapela hezky hrála“. Učitelé při využití této možnosti nikdy nezačnou sami od sebe tvořit pro tyto předměty výstupy (když to budou moci obejít) a především nikdy nezačnou o „svém souboru“ uvažovat jako o předmětu (v ZUŠ se nechodí do „orchestru“, ale do předmětu, protože ZUŠ je škola a ne umělecká agentura). Souhlasit s tím, že učitelé mohou v této počáteční fázi reformy využívat delší časové úseky je podle mého názoru pouze určitá rezignace na nešvar, který nemá bohužel nikdo zájem otevřít. Jde o to, že ředitelé škol pojímají hudební tělesa ve škole jako své „propagační prostředky“ a ne jako „vzdělávací nástroje“ pro rozvoj klíčových kompetencí žáků. Je to velmi podobné, jak jsou pojímány i soutěže. Je pochopitelné, že učitelům to vyhovuje - lze se na náročnou tvorbu školních výstupů pro hudební kolektivy vykašlat, ředitelé to v zásadě nepotřebují a učitele k tomu nepovedou - oni potřebují, aby jim jejich kapela skvěle zahrála místnímu panu starostovi. Pro ČŠI je to moc sofistikované (tam scházejí odborníci, kteří mají vhled do problematiky) a podle textů jejich zpráv lze spíše pozorovat, že adorují ředitele za to, čím víc akcí, tím lépe. Já jsem podporovatel delších časových úseků, které RVP ZUV umožňuje, ale až tehdy, kdy nejprve učitelé (i ředitelé) pochopí PROČ? Proč zakládat orchestry? Co je jejich účelem? Jaká pozitiva má žákovi docházka do orchestru přinést? V čem bude osobnostně žák jiný, takový, který do orchestru chodí a který do orchestru nechodí? Teď devadesát procent škol využilo delších časových celků proto, že nevěděli, co do školních výstupů psát! Já se na to po školách a školeních učitelů ptám a otevřeně to potvrzují. Správná cesta k delším časovým úsekům je zahájit tvorbu školních výstupů do jednotlivých ročníků! Nejde o to, aby byly v ŠVP napsány, ale aby byla ve škole zahájena diskuze o obsahu vzdělávání. Taková diskuze je pak skutečná reforma „v přímém přenosu“. Změna v uvažování, že hudební těleso není předmět, že škola není umělecká agentura a že podle výborně hrajícího Big Bandu, který obhospodaří celovečerní ples, se kvalita školy nepozná...
|
|
