Dobrý den,
chtěla jsem se zeptat na bližší informace k bodovému hodnocení žáků. Jsem začínající učitel a kromě klasického známkování jsem se s jiným typem hodnocení nesetkala. Proto bych byla ráda, kdybyste mohla napsat více - co vše hodnotíte, má každá činnost jiné bodové ohodnocení, kolika bodů se dá dosáhnout...?
Děkuji
Vlaďka

- Aktivita v hodině (dobrá otázka, která upozorňuje na další souvislosti, znalosti, které projevil žák v průběhu hodiny, atd.) - 5 bodů
- referát - až 10 bodů
- Doplnění výkladu o informace, které získal žák mimo - internet, naučný slovník, odborná literatura - 5 bodů
Body se pak převáděly na známky. A to bylo v různých třídách různě podle celkové aktivity třídy.
V semináři to bylo jinak: na určitou známku museli získat určitý počet bodů:
SOČ - 200
Aktivní účast v diskusi - 10
Referát v rozmezí 10 - 20 bodů. Kritéria znali.
Seminární práce ročníková 100 bodů maximálně podle kvality práce.
Nejhorší bylo nastavit si celkový počet bodů na jednotlivé známky. to zase záleží na skupině. Dá se to také dělat v procentech.
Jak to děláte vy?

Přeji dobrý den,
když jsem učil v matematických třídách, kde bylo 6 hodin matematiky týdně, tak jsem používal tento systém:
Pololetí bylo rozděleno na čtyři období. 1. končilo 15. října,druhé 15. lstopadu, 3. pčed Vánocemi a 4. s koncem pololetí.
V každém období jsme psali 3 písemky. Dvě z nich byly malé, hodnoceny byly 5 body a byly tak na 30 minut. Jejich náplní byla aktuálí látka a klidně tam byly úlohy na zamyšlení. Rozhodně jsem dával žákům dost času na řešení, většinou tam byly dvě úlohy. V 1. a 3. období jsme pak psali jednu celohodinovou písemku na 15 bodů, její náplní byl větší úsek učiva a tato písemka zase byla časově náročná. Obsahovala většinou 5 neproblémových drilových úloh, ale bylo potřeba prostě začít počítat a nezdžovat se nějakým vymýšlením. Součástí písemky byly i dvě teoretické otázky (definice, důležitá tvrzení, vzorce, vlastnosti apod.) - byly hodnoceny zvlášť, vysvětlím dále. V 2. a 4. období jsme psávali dvouhodinovou čtvrtletní a ploletní písemku na 25 bodů. U této písemky jsem žákům dovoloval používat své vlastní sešity. Úlohy byly všehochuť, jak rutinní, tak i zapeklitější (ty byly vždycky tak dvě až tři). Celkem většinou 7 úloh. Součástí byly 3 teoretické otázky - ty jsem ale zadal až 20 minut před koncem poté, co žáci zavřeli sešity.
Na písemky tak bylo možno získat maximálně 120 bodů.
Dalších 40 bodů jsem dával za zvláštní práci - za matematickou olympiádu, za účast v korespondenčním semináři nebo za odvzdání dobrovolných prémiových příkladů, které jsem zadával jako doplnění - byly superzapeklité a žáci na ně měli třeba 14 dní na vyřešení. Tuto práci navíc jsem hodnotil znaménky +, dával jsem jich od jednoho příkladu třeba po 5, za olympiádu klidně třeba 20.
Když jsem někoho chytnul u fatální neznalosti nebo když něco důležitého nesplnil co měl, dostal -.
Definice z velkých písemek jsem hodnotil taky znaménky. Za každou definice jsem dal dvě znaménka, jedno za věcnou správnost a jedno za formulační přesnost. Tím jsem zařídil, že řada žáků měla nasbírané nějaké mínusy a pak se starali o to, aby měli plusy.
Znaménka se pak na 40 bodů přepočítala takto: za každé + se dala hodnota 1, za každé - se dala hodnota 5, udělal se aritmetický průměr a za průměr 1,0 bylo 40 bodů, za průměr 1,1 39 bodů atd., až za průměr 5,0 by bylo 0 bodů - přesně to vyjde.
Limity byly známy na začátku pololetí. 160 - 130 bodů jednička, 129 - 110 b0dů dvojka, 109 - 90 bodů trojka, 89 - 60 bodů čtyřka a 59 bodů a méně pětka.
Upravený bodový systém s písemkami na 10 a 30 bodů (6 malých, dvě velké, dvě období) a s plusy za maximálně 20 bodů používám v normálních třídách, kde jsou 4 hodiny matematiky týdně. Maximum bodů je 140.

Je třeba říci, že dost často to nevyšlo podle plánu, ale to nevadí.Např. jsem nezvládnul všechny písemky nebo prémiových příkladů jsem zadal málo, ale to jsem vždycky vyřešil náhradními řešeními - třeba se napsala jedna desetibodová písemka nebo pololetní nebyla 25 ale 30 bodová, plusy muhli žáci získat taky podle obecně platného pravidla, že když cíctí ptřebu, tak mají vymyslet příklad související s látkou, musí být pěkný, vzorně vyřešený - pak jsem ho ocenil.

Mám jenom ty nejlepší zkušenosti.

Zdravím

Zajímalo by mne jak zapojujete do hodnocení žáka jeho sebehodnocení. Jak často se žáci hodnotí a jakým způsobem?

Zajímavé informace o hodnocení ve škole jsou zde.

Zajímavé informace o známkování žáků najdete v materiálech z kulatého stolu SKAV o známkování. Jeden příspěvek také popisuje jak využít portfolio při hodnocení středoškoláků.

Předně je třeba klasifikaci nebo bodování jasně deklarovat, aby i žáci věděli jaká známka je za co, za co se snižuje. A navíc k tomu i nedeklarovaný bonus a malus /za mimořádnou aktivitu, nebo pro rušivé elementy/, což učiteli umožňuje pružně reagovat na aktivity žáků a odměňovat je nebo trestat.

Klasifikace sklouzává ke dvěma směrům, je
a) komparativní, žáci jsou v podstatě známkováni v porovnání s ostatními ve třídě, škole, nebo tradicí a dlouhodobým i když proměnlivým hodnotícím standardem školy
b) standardizovaný, bodovaný, jak to znají všichni absolventi autoškoly, projít se dá pouze s přesně stanoveným počtem bodů; bodový systém ve škole, nebo anonymní hodnocení učitelům pomůže oprostit se od i nechtěného osobního pocitu při hodnocení žáků.

A pak už jenom záleží na volbě kritérií pro bodování. Od přísného až po uvolněné a to už záleží na vlastním uvážení učitelů. Nejsou to naprogramované stroje, ale jedinečné osobnosti, které učí i hodnotí.

Zajímavé poznatky o hodnocení studentů na střední škole jsou zde. Nejvíce mne upoutalo, to, že "...V amerických školách velké procento známky tvoří domácí úkoly, příprava, samostatné zpracování a prezentace projektů."

Zajímalo by mě, jak velké to procento je. Větší, než za ověřování znalostí zkoušením nebo testy?

Záleží na tom, kolik bodů žák za pololetí "nasbírá", nebo na tom, co nakonec doopravdy umí?