Já bych začala od toho, jak vlastně se třídou pracuji. V podstatě od začátku podchytávám netypické odpovědi nebo rychlost řešení úloh a postupně se dopracovávám ke způsobu, jakým vůbec budu ve třídě učit - přípravy vkládám do ClassRoomu pro každou třídu jinak, takže i když mám tentýž předmět v souběžných třídách a probírám tutéž látku, nedá se vyloučit, že každá třída bude studovat jiný materiál nebo mít jiný výklad. Hodně využívám hotové elearningové kurzy, kdy žáci pracují sami, já ale kontroluji ne to, jestli pracují, ale jakým tempem a jak si řídí zpracování úloh, případně kdo komu pomáhá. Od začátku smí rychlejší radit pomalým, ovšem nesmí jim třeba sáhnout na myš. Pomalejší musí udělat příslušný úkon sami. Tuhle práci ale za mě nikdo neudělá, tu si musím ve svých předmětech (aprobace informatika - ekonomika) udělat sama. Jinak roli učitele chápu asi jinak, než je tradiční - podle mě je motivační a snažím se být spíš mentor, než učitel. Pokud někdo ze žáků vede výklad nebo pomáhá s instalací, já se stáhnu a pomáhám jen tam, kde to hoří. A večer pak v soukromé diskuzi proberu postupy a případně se poradíme, co dál. Samozřejmě to nejde všude, mám třídu, kde preferují hotové materiály k samostudiu a tam je nutné si dávat pozor např. na to, že když jsem materiály přesunula v neděli odpoledne, tak část třídy přišla s už hotovými úlohami do školy

Takže moji roli učitelky určitě neohrozí to, že žák něco umí. Naopak - posílim ji tím, že ukáži, že mě to nevadí a že uznávám znalosti a schopnosti u jiných.