Začínala jsem na portálu e-Twinning. Zpočátku jsem trochu tápala, než jsem pochopila princip, jak zde vyhledat partnery na projekt, který jsem měla rozmyšlený. Nakonec mi připadlo mnohem jednodušší zareagovat na nějakou výzvu, kterou jsem tam našla. Měla jsem štěstí, protože jsem se zakrátko naučila, jak vše funguje a potkala pár zajímavých lidí, se kterými jsem mohla nakonec rozjet i ten projekt, který jsem si vymyslela sama.
Každopádně zapojení se do projektu někoho jiného opravdu není od věci - jste vedeni celým konceptem a pokud máte štěstí a potkáte zkušené "harcovníky", pak je to skvělá škola, jak podobně velké projekty mohou fungovat (v tom, co jsem byla zapojena já, bylo 6 tříd ze 6 zemí).

Pokud by se někdo ze zájemců potýkal se stejnými problémy jako Pavlína (třeba orientace na portálu etwinning.net, nebo založení projektu a podobně), najde na portálu etwinning.cz seznam ambasadorů, na které se může obrátit a poprosit je o pomoc. Také je tam možné najít seznam školení, kterých se takový projektový začátečník může zúčastnit.

To je dobrá zpráva. Přiznám se, že výše popsaná zkušenost je stará více než 6 let.

Další z čeho jsem měla obavy, byla neznalost jazyka. U velkého projektu (s více partnery) to bylo fajn, byla tam kolegyně ze Slovenska, takže mi pomáhala.
Ale ta sranda, když jsem měla samostatný projekt s paní učitelkou z Turecka! Nakonec jsme se s tím praly obě a Google překladač byl náš nejlepší kamarád
Máte podobnou zkušenost? Nebo máte nápad, jak to řešit jinak?

Ještě jsem podobný projekt nezkusila. Velkou roli hraje i obava z jazyka. A pak kvůli tomu, že pod pojmem "mezinárodní projekt" prostě vidím velké projekty a tím pádem velkou odpovědnost. A co když se to nepodaří? Projekt nedotáhnu? To ještě navíc bude mezinárodní ostuda

Slovensko je také zahraničí.

Mezinárodní projekty realizuji na portálu eTwinning. Ze začátku mi pomohlo proškolení od ambasadorky Petry Boháčkové. Školení se konalo přímo v naší MŠ.
Ze začátku jsem měla problém s hledáním partnerské školy a ne vždy se podaří založený projekt dokončit. Najít aktivního partnera, kdy se budete stejnou měrou podílet na plánování projektu není jednoduché.
Určitě bych doporučila pro učitele začátečníka spolupracovat na projektu s jedním partnerem.
Samotné vyhledávání partnera probíhá na základě klíčových slov, které zadá učitel při registraci. Pak už sám vyhledává vhodnou partnerskou školu nebo je osloven novým partnerem k založení společného projektu.

Tady si myslím, že právě zapojení více partnerů může být zárukou (jistě ne stoprocentní), že projekt dotáhnete společně do konce. Prostě když je unavený jeden "tahoun", nastoupí další. Prostě víc lidí se může vzájemně lépe podpořit.
A pak je tady šíře záběru, rozmanitost výstupů...
Vím, že ve více lidech je to náročnější, ale myslím ,že přínosnější.

Podle mého názoru, aby byl projekt smysluplný, aby v něm docházelo k opravdové spolupráci, není možné, aby se ho účastnilo opravdu velké množství partnerů.
Napadá mě otázka, co vlastně je, podle vás, smyslupný projekt?

Výhodou takových projektů je, jak už zaznělo v jiných odpovědích, to, že se vzájemně podporujete. Ale samozřejmě i to může "vyhasnout".
Takto jsem začala projekt s třídami z Polska a Turecka (http://welcomeinourclassroom.blogspot.cz/). Nakonec jsme se dostali pouze s představení.
S paní učitelkou z Turecka jsme ale pak pokračovali v jiných projektech...

Mezinárodní ostuda? Nemyslím.
Ale osvědčilo se mi nevykřikovat hned směrem k rodičům, či vedení školy, že se zapojujeme do projektu, dokud si nebudu jistá, že "to dáme". Než ostuda to je spíš nemilé. A je třeba si uvědomit, že i motivace dětí pak vyjde vniveč