Učitel:

• Nahlédne trochu "za hranice" své třídy, může se inspirovat zajímavým zpracováním daného úkolu, získá větší nadhled, může porovnat úroveň své výuky aniž by byl do něčeho tlačen, stresován.
• Rozvíjí své (obvykle) komunikační a technické dovednosti, rozšiřuje si svou "osobní vzdělávací síť".

Žák:

• Rozvoj znalostí (o dalších zemích, o sobě samém) a dovedností (práce s nástroji, technikou...), rozvoj kompetencí (projekty prostě mají tu výhodu, že se nezaměřují na jednu znalost, ale jdou napříč (nejen) výukovými předměty).
• Ověření dosavadních zkušeností/znalostí a jejich zařazení do běžného života (není nad to, když žák konečně pochopí, že to, co se naučil, je také k užitku).

Škola:

• Propagace, zviditelnění, což má dobrý dopad na celou komunitu.

Mezinárodní projekty se snažím do svých hodin zařazovat co nejvíce. Velice se nabízí využít je v hodinách cizího jazyka, tam si žáci procvičí reálnou komunikaci. V hodinách fyziky, tedy v nejazykových hodinách lze ale podle mého projekty také dobře využít. V jakých hodinách využíváte mezinárodní projekty vy?

Já jsem z 1. stupně, takže to mám trochu jednodušší. Propojování předmětů je mý denním chlebem.

Ale dovedu si představit, že kromě cizího jazyka by bylo zajímavé mezinárodní projekty zkoušet třeba v zeměpisu. Zajímavý tip jsem sepsala v příspěvku Vzdělávání s Twitterem. Patří toto do mezinárodních projektů, i když se jedná vlastně o jednorázovou akci?

Zajímalo by mě, jakým způsobem. Mám jen mlhavou představu. Nebyl by konrétní příklad?

Tak třeba letos jsme se sedmou třídou zapojeni do projektu se slovenskou školou. Náš projekt se jmenuje Stavíme mosty. V jednotlivých třídách (po úvodních seznamovacích aktivitách) jsme zkoumali, jaké mostní konstrukce existují, jaké síly v mostech působí a podobně. Nyní jsou žáci rozděleni do mezinárodních skupin (dva a dva z každé země tvoří skupinu) a domlouvají se na názvu skupiny. Hned po prázdninách dostanou do skupiny zadání týkající se návrhu a stavby mostu - zde budou muset zúročit vše, co se o konstrukci mostu dosud dozvěděli.
Kromě toho ještě v každé třídě připravují informační materiál o mostech v okolí (i jiné výukové materiály týkající se působení sil) navrhují logo a hlasováním vyberou to, které se jim nejvíc líbí a pod.

S mezinárodními projekty mám celkem dost zkušeností. Učím angličtinu na základní škole v Mostě a účast žáků v těchto projektech je často jejich jedinou příležitostí, jak se setkat s vrstevníky z cizí země a tím uplatnit angličtinu v praxi. Velmi je to motivuje k výuce a také zvyšuje sebevědomí. Vždy jsem si ale myslela, že to, že učím angličtinu je mou velikou výhodou. Dnes to spíš cítím jako handicap - obdivuji projekty z matematiky i dějepisu ( tolik různých možností, jak je využít ve výuce ...).

Děkujeme za sdílení zkušenosti. Proč myslíte, že jiné předměty mají větší možnosti? Já spíš naopak narážím na jazykovou bariéru, obavy učitelů, že nebudou moct s jinými školami/třídami komunikovat.
Napadá mě, že by se dalo využít párové výuky...
Máme tu někoho, kdo tuto metodu vyzkoušel? Myslíte, že by se takto dal vést projekt?

Tady úplně nerozumím, jak to, Pavlíno, myslíš? Myslíš párová výuka v rámci jednotlivých škol nebo párová výuka v rámci projektu na, řekněme, dvou různých školách?

Reaguju na "obavy učitelů z cizího jazyka". Prostě pokud by se chtěl učitel (jiného předmětu než cizího jazyka) zapojit do mezinárodního projektu, může v danou hodinu přizvat kolegu, který cizí jazyk učí a věnovat se projektu společně - s komunikací pomůže učitel CJ, odbornost zajistí druhý učitel.
Vím, že je to komplikované, ale myslím, že by to nemuselo být takto při každém vstupu (plnění úkolu) z projektu, že by se to časem poddalo.