|
Dobrý den,
velice mě mrzí, že jsem se o diskuzi na téma dozvěděl vlastní vinou na poslední chvíli, ale přesto doufám, že dokážu přesvědčivě obhájit své zásadní námitky a hlavně poskytnout alternativní návrh na podobu formulace požadavků na odbornou správnost, pedagogiku a didaktiku.
Nejde postupovat paušálně a nadiktovat natolik obecná pravidla, aby
1) byla uplatnitelná ve všech předmětech a stupních školské soustavy a
2) byla zároveň dostatečně přesná a mohla sloužit jako srozumitelná opora pro jednotlivé tvůrce vlastních digitálních učebních materiálů
Pokud se vylučuje právnický a učitelský přístup, dávám přednost didaktice. Konec konců o kvalitu výuky by nám ve školství mělo jít především a na prvním místě. Bohužel jsme svědky přebujení prostředků nad cíli.
Proto navrhuji, aby namísto všeobecných deklarací vznikly závazné směrnice pro každý jeden požadovaný předmět pro konkrétní ročník. Tyto směrnice musí být ovšem jen extrapolací zásad, podle kterých vytvoří VŠ oboroví didaktikové nejprve sadu vzorových materiálů použitelných pro 45 či 90 minut trvající výukovou jednotku. Bez konkrétních příkladů nemá smysl mluvit o standardu. Bez specifických, oborově a didakticky podmíněných požadavků na zcela konkrétní podobu materiálů nelze očekávat nic jiného než zmatek a nejistotu, které vyústí v podobný druh alibismu, s kterým se potýkal projekt DUMů. Teprve na základě přesně popsaných zásad vzniku dostupných ukázkových kapitol digitálních učebnic a cvičebnic pro jednotlivé předměty a ročníky může MŠMT odpovědně mluvit o splnění své povinnosti jakožto centrální instituce ve smyslu stanovení standardů.
Takto lze ovšem jen těžko postupovat v době neexistence obsahově závazných okruhů látky probírané synchronizovaně na celém území ČR. Dokud nebude sjednána náprava RVP v tomto ohledu, nikam se nepohneme. Ostatně praxe je taková, že ŠVP se vytváří na základě nákupu učebnic (v lepším případě) nebo prostě ze setrvačnosti podle starších osnov.
Je ostudné, že MŠMT nestanovuje závaznou podobu alespoň určitého podílu látky vůči pololetí školnímu roku. Mělo by platit, že všude v republice se probere např. pravěk a starověké státy Předního východu během prvního pololetí 6. třídy ZŠ. Pokud by byla takto globálně nastavená pravidla osnov, pak by bylo reálně možné vyžadovat fungující standardy digitálních didaktických učebnic a cvičebnic. Nechci samozřejmě úplně potlačovat tvořivost a vynalézavost českých učitelů, ale tyto žádoucí vlastnosti se mohou rozvíjet jen v kontaktu s špičkovou konkurencí.
Takovou konkurenci by neměli představovat kolegové učitelé, ale kolegové oboroví didaktici na pedagogických fakultách. Ti ať stanovují standardy pro dejme tomu 2/3 vyučovacích jednotek pro každou myslitelnou variantu osnov svými vlastními digitálními didaktickými materiály. Schvalovat možnost použití jiných, učiteli vytvořených materiálů by měli opět oboroví didaktici, případně pro ten účel zaměstnaní na částečný úvazek Českou školní inspekcí. Tím by začala konečně fungovat i preventivně a nikoliv jen represivně.
Bez mnou navržených pravidel pro stanovování standardů nevidím žádnou možnost, jak zahájit skutečně efektivní a plně profesionální dělbu práce v komunitě českých učitelů, kteří vinou RVP a ŠVP nemohou spolupracovat na dálku ani v době internetu. MŠMT chtělo údajně poskytnout pomocí RVP větší autonomii školám. Ve skutečnosti však ministerstvo naprosto znemožnilo standardizaci naší profese a ponechalo učitele na pospas mnoha abstraktním, právnicko-byrokraticky formulovaným požadavkům a zároveň nebylo MŠMT schopné poskytnout žádné standardy ve smyslu okamžitě ve výuce použitelných vzorových didaktických pomůcek.
P.S.: Pokud šlo v případě koncepce RVP o zločin ze škodolibosti, smířím se s ním snáze, než pokud bylo jednáno sice v dobré víře, ale nekompetentně. Obávám se ale, že máme my učitelé co do činění s příkladem trestuhodné a bezděčné neschopnosti spíše nežli zvrácené a záměrné zlovolnosti. Myslím tím na straně představitelů ministerstva, univerzit, fakult a školní inspekce. Jejich alibismus a formalismus ve věci standardů a organizace dělby práce je natolik absurdní ve své míře i podobě, že se to vymyká zdravému rozumu.
|
|
