U nás na škole byla v prvopočátku tvorbě ŠVP nakloněna jen 1/6 sboru (v posledních letech kolísá počet učitelů kolem 40). Poměrně brzy vystoupal počet aktivních učitelů, kteří se chtěli na změnách angažovaně podílet, na 1/4. Celá 1/6 naopak práci na ŠVP odmítala. Ostatní se dělili na poloviny, z nichž obě byly nevyhraněné, jedna inklinovala spíše na naši, druhá na druhou stranu. Jaké je "rozložení sil" na vaší škole?

U nás si o rozložení sil dovolím pouze spekulovat.
Přesto určité trendy lze vysledovat.
Zpočátku převládal postoj, který bych pojmenoval: negativní očekávání. Postupem času většina mých kolegů přešla k postroji, který bych charakterizoval větou: "Pro Vás - pro Tebe to a to udělám."
V době dokončování práce na ŠVP bych asi mohl u svých kolegů zaznamenat postoj: "Ať už je to za námi." V prvním roce výuky: "Aha, ono se opravdu podle toho bude učit." No, a dnes je to možná široké spektrum od : "No jo, my jsme ale mohli udělat mnohem více... To by se dalo dělat..." , přes : "Učíme se s tím pracovat." do : "Je to napsaný a už bych na to nešahal."
A jak jste na tom vy? Máte pocit, a nebo dokonce víte, že jste na prosazování některých změn sami? Pokuste se popsat své zkušenosti.

Popíšu situaci na čtyřletém gymnáziu. Pracujeme na ŠVP od září 2007, nálada ve sboru byla tak padesát na padesát. Negativně naložení kolegové snášeli všechnu zde už zmíněné argumenty proč ne a navrhovali někde "to opsat" a mít pokoj. Jak práce pokračují, opakuje se zřejmě situace pilotním školám známá. Oněm zmíněným kolegům je jaksi trapné nic nevymyslet a s ničím nepřijít a tak za skřípání zubů přijdou s nějakým nápadem a na svém předmětu a s kolegy z jiných předmětových komisí více či méně spolupracují. Věřím, že i tito kolegové zjistí, že práce nebyla marná a že mohli do svého podílu na ŠVP vložit víc invence a nadšení. Snad pro ně bude zpětné zjištění, že ŠVP je otevřený dokument, který lze stále vylepšovat, cenné.