Velmi by mě zajímaly zkušenosti kolegů s konkrétní problematikou, se kterou se v současnosti denně setkávám.
Zavádění novinek (ať třeba v rámci psaní ŠVP, nebo třeba v rámci hodnocení) se může setkávat (a asi i často setkává) s nevolí dotčených učitelů. Tato nevůle může mít velmi racionální důvody - věc není zcela jasně vysvětlena, její dopady nejsou zřejmé, poměr užitečnost : pracnost ( ) je nevýhodný (menší než 1 ) atp.
Přitom by bylo velmi vhodné, aby dotčení učitelé s věcí souhlasili, nebo, aby ji aspoň tolerovali. Jak na to?
Třeba v případě, když se snažím jako koordinátor prosadit myšlenku, že to, že žáci budou hodnotit své učitele (jak teď není podstatné, důležité je, že nějak), můžu stát osamocen téměř proti celému učitelskému sboru.

Máme u nás ve škole nově zavedený mechanismus, který vám "prozradím" později, teď by mě opravdu zajímaly Vaše nápady či zkušenosti.

Možná, že někdy děláme zbytečně chybné kroky. Myslím si, že novinky mohou předcházet potřebu jen zřídka - protože pak se lehce stanou jen švejkováním. Je ale možné, že něco nového například v oblasti hodnocení žáků vidí jen koordinátor, a pak to chce z mého pohledu hodně trpělivosti. Osobně se mi osvědčuje na některé změny, jejichž přínos hned nevidí kolegové, příliš netlačit. Říkám si, raději méně, ale smysluplně, než hodně jen pro formu. Ale hranice mezi nutností a dobrovolností je někdy nezřetelná.
Jakou zkušenost máte vy?
Pro odpor většiny sboru raději novinky ani nepřipomínáte?
Nebo naopak musíte "krotit" své novátory ve sboru?

Kolegové jsou většinou konzervativní - novinkám se brání. "Reforem jsem už zažil... Učím raději podle svého rozumu..." Za důležité považuji dva aspekty zavádění novinek:
1. Získat spojence. Aspoň jednoho a pak získávat pomalu další. Když předstoupíte s revoluční myšlenkou rovnou před celý sbor, dopadne to většinou velmi špatně.
2. Zajistit co nejdokonalejší technickou a organizační přípravu. (Promyšlené tabulky, vzory, ukázky, schémata, harmonogramy) Sice se může pak leccos změnit a vaše práce někdy přijde nazmar, ale je to pořád lepší, než aby kolegové - spolutvůrci nadávali na neujasněnost, administrativní náročnost, práci s formátováním textu či tabulek, organizační zmatky...
Zaručený recept to není, ale dobré předpoklady pro zavedení změny to vytvoří.

Moc se mi líbil názor pana kolegy Bergmana. Mohu s ním jen souhlasit. Jsou to ve své podstatě staré pravdy. Napřed si vše dobře rozmyslet a připravit než vyjdu s něčím před druhé a druhá, že je dobré mít hned zpočátku spojence.
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že mi zavádění všech novinek trvá hodně dlouho, protože dlouho rozmýšlím, jak nejlépe vše připravit, aby mi ostatní rozuměli a věděli, co přesně po nich chci.
Máte podobnou zkušenost? Nebo úplně jinou?

Když čtu článečky kolegů,napadlo mě kolik asi škol poslalo své koordinátory na semináře "manažérských schopností"...?