Myslím, že jednou z cest je soustavně sbor i jednotlivce přesvědčovat o přínosu ŠVP pro školu. Osobně jsem přesvědčen, že dobře zpracovaný školní vzdělávací program přináší řadu výhod. Mezi ty, jež bych jmenoval na prvním místě, je skutečnost, že ŠVP - jak jsem možná už psal jinde - umožňuje dospět k relativně jednotnému profilu absolventa školy.
Víme, že úroveň výuky jednotlivých učitelů v rámci jedné předmětové komise bývala často velmi rozdílná. Mnozí to věděli, mnohé to zlobilo, ale nikdo s tím většinou nic neudělal, neboť předmětové komise se dříve jako tým k ničemu nezavazovaly. Každý jejich člen pouze individuálně "naplňoval" osnovy, jež ovšem nepřinášely víc než výčet učiva určeného k "probrání". Se ŠVP se situace mění. Předmětové komise pracují jako tým. Tím, že vypracovávají jednotné výstupy a volí společné strategie k rozvoji klíčových kompetencí, se všichni členové předmětové komise zavazují, že směřují ke společnému profilu absolventa svého předmětu. Tento závazek je kontrolovatelný, tudíž snadno vymahatelný. V době, kdy učíme žáky komunikovat (např. někomu vhodným způsobem sdělit vlastní kritické stanovisko k jeho práci
) a vystupovat asertivně, kdy je vedeme k angažovanému přístupu ke světu kolem, by bylo na čase, abychom těchto kompetencí využili při své práci rovněž my učitelé. S vlastním ŠVP už neneseme odpovědnost pouze za naši práci, nýbrž přinejmenším i za to, jak se učí náš předmět na naší škole. Kdo je odpovědný za práci předmětové komise? Kdo má kontrolovat její společné výstupy? Vedení školy, její předseda nebo všichni její členové? Dobře sepsané osnovy s měřitelnými výstupy a závaznými strategiemi nám tedy umožňují nejen zefektivnit své vlastní výchovně vzdělávací působení, nýbrž angažovat se i mimo ně a trvat na plnění společných závazků. Jen k tomu najít odvahu. ŠVP je tu jako odrazový můstek.
