Jak motivovat lidi ke změně? Jak motivovat sborovny ke změně?
Právě jsem dočetl článek profesora Piťhy. Co se týče hodnocení stavu, v jakém se české školství nalézá, úvah o výchově a kázni atd., nezbývá než souhlasit. Jen slepý člověk by neviděl, co se ve školách děje. Příčin je mnoho: od vlivu širšího sociálního prostředí (uspěchanost a povrchnost dnešního životního stylu, nekritický konzum, rozvodovost a další negativní jevy, jež nás zasahují přímo nebo dostihnou skrze média), přes legislativní, finanční aj. problémy až po často neuspokojivou kvalifikaci učitelů. Zde mám na mysli jednak neaprobovanost, jednak nedostatečnost v oblasti didaktické zapříčiněnou vysokoškolským vzděláním jednostranně zaměřeným na budoucí vyučované obory, kdy pedagogika (didaktika) a psychologie byly na pedagogických fakultách vyučujícími i studenty pojímány jako „povídačky naší Kačky,“ nikoliv jako vědy, jež budoucímu učiteli poskytují nutný základ pro efektivní vykonávání učitelského povolání.
S čím ale nemohu souhlasit bez výhrad, je vyznění článku.
Co mě na našem školství a na všech těch plamenných diskuzích trápí, je skutečnost, že se 1) neskutečná povrchnost vzdělávání na našich školách vydává za pokračovatelku solidních tradic vzdělání a 2) že upřímné obavy některých autorů (zde pana profesora Piťhy) o další vývoj českého školství mohou efektivní změny naší vzdělávací soustavy více brzdit než jim napomáhat.
Ad 1) Výuka řady předmětů probíhá v posledních 30 letech především frontálně, diktováním poznámek do sešitů. Žáci jsou zahlcováni množstvím pojmů, které si pro velký objem látky nemohou řádně osvojit, takže je už po první vědomostní kontrole z paměti vytěsňují. Často na chodbách školy slyším, jak před písemnou prací skloňují patnáctiletí žáci slova stroma, tylakoid, grana, turgor, plazmodezma, mitochondrie, endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát, protoplast, chromoplast, chloroplast, cytoplazma a mnoho dalších ve všech pádech. Styl, jakým opakují, prozrazuje, že jim nejde o víc, než pojmout tyto pojmy jen krátkodobě, aby získali dobrou známku …. Když se jich ale týden před maturitou zeptáte, proč dýchají, odpovědí, aby se neudusili. Hlubší poznání procesů a dějů víc než často chybí. Žáci znají názvy xy druhů rostlin, ale poznají je většinou jen na obrázku, avšak když s nimi vyjdete do přírody (školní výlet atp.) nepoznají jilm ani habr (ba často ani lípu, buk či dub), protože stromy nejspíš osnovami pro „poznávačku“ předepsané nejsou. Nevím. Pro učitele, kteří káží od tabule „solidní přírodovědné vědomosti“, je třídění odpadů ve škole jen nepříjemnou komplikací pod jejich úroveň. Nadiktují žákům poznámky, jež diktují celý svůj profesní život, uštědří žákům dvě tři známky za pololetí a v půl druhé jsou doma. A tím se dostáváme k dalšímu bodu.
Ad 2) Takoví učitelé se při čtení řádků pana profesora Piťhy rozplývají blahem. Internet, eseje, RVP – jejich řeč … Přeci nezačnou nad svou prací přemýšlet? Diktovat dvacet let staré poznámky je přeci podstatně jednodušší! A co ti mladí, kteří sami ve škole poznali jen frontální výuku a na fakultách jim z didaktiky předali jen to, co jim předali – totiž „povídačky naší Kačky“? Jak se postaví k RVP a reformě školství?
Přes veškeré nedostatky, které RVP jistě obsahuje, se domnívám, že neohrožuje budoucí kvalitu obsahu vzdělání. Konečně – nebudeme učit podle RVP, nýbrž podle ŠVP, jehož tvůrci jsme – můžeme být – my všichni. Jde jen o to, abychom při předávání vědomostí zohlednili i rozvoj klíčových kompetencí – a ty nemůžeme rozvíjet tím, že budeme kázat od kateder.
Motivovat kolegy k tomu, aby se podíleli na změnách, musíme tím, že budeme neustále zdůrazňovat, že si OPRAVDU NIKDO NEPŘEDSTAVUJEME, ŽE BUDOU DĚTI VŠE HLEDAT NA INTERNETU, PSÁT ESEJE A JÁ NEVÍM, CO JEŠTĚ. To není obsah reformy školství, naklikne-li si žák článek na internetu, přijde opět jen a pouze k hotovým informacím (i kdyby byly věcně správné), což je v rozporu s tím, co reforma vyžaduje! Chceme přejít od frontálního výkladu k činnostní výuce, aby si spolu s vědomostmi osvojili i kompetence (dovednosti), chceme vytvořit v žákovských hlavách trvalý, přesný a funkční systém pojmů, tedy nevzdáváme se zatěžování paměti, jak se často uvádí. Jde jen o to, aby se paměť zatěžovala informacemi potřebnými, které jsou nutným předpokladem pro další duševní práci. A konečně – prohloubením motivace a vzdělanosti chceme u žáků zvýšit pokoru, pocit zodpovědnosti atd. atd., tedy cíleně chceme ovlivňovat chování a kázeň žáků.
Přál bych si, abychom byli víc slyšet. Polopravdy o našich reformních záměrech, ať už jsou šířeny záměrně či nezáměrně, jakékoliv pozitivní změny ve školství jen oddalují.

Souhlasím s Jiřím,
že možná dobře míněný článek pana profesora je jenom vodou na mlýn tomu, proti čemu tolik bojuje: pohodlnosti a lajdáctví.
Pro pořádek ale přidávám jeho celý název "Velká iluze českého školství" a adresa : http://www.uhk.cz/app/zobraz.php?inf=8890.
Je mi smutno, že se tolik diskusí vede způsobem, kdy protivníkovi připíšu záměr v jeho usilování a následně tento záměr zkritizuji.
Kladu si jen otázky:
Proč se i velmi renomovaní lidé ve svých kritikách nesnaží napřed poznat to,
co chtějí své kritice podrobit?
Proč často velmi ostré kritiky vypráví víc o autorovi než o věci samé?
Osobně mám raději lidi, kteří místo běd a nářků přicházejí s nápady na řešení.
Navrhované řešení odvolat a zrušit atp. je sice také řešením, ale poněkud totalitním.
Vnímáte stav českého školství tak, jak jej zmiňuje článek pana profesora?
Zkuste připojit svůj názor.

Souhlasím ve všem s Jiřím a ve všem i s Tomášem.
U nás ve sborovně je tento článek vytištěný a vyložený. Učitelé si ho přečetli a řada z nich si říká něco jako - konečně to někdo pořádně pojmenoval, konečně někdo vyhmátl podstatu, konečně je vidět, že reforma je špatná ...
Bohužel, nemám pocit, že pan profesor Piťha ví, o čem píše. Zajímalo by mě třeba, ve které škole píší žáci třiceti a vícestránkové "eseje". Jo ročníkové nebo seminární nebo maturitní práce, to ano, to je ale jiný kalibr. Ale eseje? A navíc u tak malých žáků, jak pan profesor popisuje? Nevím. A že by to po nás chtěl RVP? Nikde jsem to tam neviděl.
Internet? Copak v některé škole nechávají žáky učit se z internetu? Nevěřím. Jo třeba hledat informace a snažit se v nich vyznat, zpracovat je a prezentovat nebo ukázat na jejich nedokonalost, to ano. To je dokonce velmi užitečné, ale to je dramaticky něco jiného.
Vzdělaný člověk, který se pohybuje celý život ve školství, může velmi dobře kritizovat. Tam se naťukne problém, tam se naznačí situace, trošku se zobecní a kritický článek je na světě.
Trošku se na pana profesora Piťhu zlobím, protože 1) je to dobrý člověk a má upřímný zájem na tom, aby školství šlo správným směrem 2) je vzdělaný a moudrý, proto jeho slovo má váhu, takže 3) má lépe rozmyslet, co chce docílit tím že něco řekne - jak psal v Jiří, efekt je opačný. Vyvolá záporné emoce a nenastiňuje řešení. Máme hledat to dobré a na tom stavět a ne hledat to špatné a to zveličovat.

Lidi, mám na mysli učitele i rodiče, časem pochopí, že nemůžeme starými metodami učit dnešní žáky, aby byli připraveni za 10-15 let na budoucí produktivní život, který jim potrvá 40 let.
Gabriela Baladová, VÚP

Tak už týden přemýšlím o tom, zda mám ke svému vyjádření k článku profesora Piťhy připojit pár osobních vzpomínek na časy, kdy se u nás ve škole (tehdy jsem pracoval na ZŠ) zaváděla koncepce "Obecná škola," pod níž byl podepsán pan profesor Piťha. A říkám si, že je připojit mám , protože mezi tehdejšími snahami něco ve školství změnit a současnou reformou vidím jisté nepřehlédnutelné podobnosti.
1. Pamatuji se, že i tehdy se mělo začít se změnami "odspodu," neboť s pedagogickými fakultami se nedalo počítat ani tenkrát - a pan profesor to dobře věděl.
2. Na adresu snahy VYCHOVÁVAT ve školách OBČANA se snášela kritika typu: "Zase nás otravují občanskou výchovou, to je horší než za komunistů!Jakoby ostatní předměty nebyly důležitější! To jsme už zažili! Ať nás s tím neotravují! To se nebude učit nic jiného než občanka! atp."
3. Na adresu snahy UČIT VE SPRÁVNÝ OKAMŽIK TO, CO SE UČIT MÁ, neboť jen tehdy je naše pedagogické úsilí efektivní, se zase říkalo: "To je koncepce pro blbý! Vždyť ty děti si budou jen hrát, škola je od toho, aby se učilo!atd."
Zkrátka - na druhý stupeň ve většině případů učitelé Obecnou školu nikdy nepustili, kde ano, zkomplikovali si život, neboť nebyly učebnice, na osnovy Obecné školy si nepoučení rodiče stěžovali, protože se domnívali, že nepřipraví jejich děti na přijímací zkoušky na SŠ (tehdy jsme prvně zažili i přestup žáků na jinou ZŠ!!!).
Co mi dnes ale připadá zvláště úsměvné, je skutečnost, že Obecnou školu kritizovali ti stejní učitelé, kteří teď panu profesorovi tleskají. Závěr: Pokud po lidech chcete něco nového, vyvoláte vlnu nevole, pokud se pustíte do kritiky těch, kteří po lidech chtějí něco nového, zajistíte si potlesk. Kdyby ve školství nebylo co měnit, nepřišel by pan profesor před lety s novou koncepcí. Ale on s ní přišel: podle mého soudu tedy věděl, že naše školství změny potřebuje. A stejně tak dnes jako bývalý ministr školství ví, jak složité je jakékoliv změny prosadit.
Já osobně jsem se před lety hlásil ke krásným myšlenkám Obecné školy, stejně jako se hlásím dnes k probíhající reformě. To však neznamená, že její plánování a zavádění považuji v každém ohledu za optimální. Ale všichni, kteří si nutnost změn uvědomují, by měli hledat to, co je spojuje, ne to, co je rozděluje. To je můj názor.

Naprosto souhlasím.