Jak motivovat lidi ke změně? Jak motivovat sborovny ke změně? Právě jsem dočetl článek profesora Piťhy. Co se týče hodnocení stavu, v jakém se české školství nalézá, úvah o výchově a kázni atd., nezbývá než souhlasit. Jen slepý člověk by neviděl, co se ve školách děje. Příčin je mnoho: od vlivu širšího sociálního prostředí (uspěchanost a povrchnost dnešního životního stylu, nekritický konzum, rozvodovost a další negativní jevy, jež nás zasahují přímo nebo dostihnou skrze média), přes legislativní, finanční aj. problémy až po často neuspokojivou kvalifikaci učitelů. Zde mám na mysli jednak neaprobovanost, jednak nedostatečnost v oblasti didaktické zapříčiněnou vysokoškolským vzděláním jednostranně zaměřeným na budoucí vyučované obory, kdy pedagogika (didaktika) a psychologie byly na pedagogických fakultách vyučujícími i studenty pojímány jako „povídačky naší Kačky,“ nikoliv jako vědy, jež budoucímu učiteli poskytují nutný základ pro efektivní vykonávání učitelského povolání. S čím ale nemohu souhlasit bez výhrad, je vyznění článku. Co mě na našem školství a na všech těch plamenných diskuzích trápí, je skutečnost, že se 1) neskutečná povrchnost vzdělávání na našich školách vydává za pokračovatelku solidních tradic vzdělání a 2) že upřímné obavy některých autorů (zde pana profesora Piťhy) o další vývoj českého školství mohou efektivní změny naší vzdělávací soustavy více brzdit než jim napomáhat. Ad 1) Výuka řady předmětů probíhá v posledních 30 letech především frontálně, diktováním poznámek do sešitů. Žáci jsou zahlcováni množstvím pojmů, které si pro velký objem látky nemohou řádně osvojit, takže je už po první vědomostní kontrole z paměti vytěsňují. Často na chodbách školy slyším, jak před písemnou prací skloňují patnáctiletí žáci slova stroma, tylakoid, grana, turgor, plazmodezma, mitochondrie, endoplazmatické retikulum, Golgiho aparát, protoplast, chromoplast, chloroplast, cytoplazma a mnoho dalších ve všech pádech. Styl, jakým opakují, prozrazuje, že jim nejde o víc, než pojmout tyto pojmy jen krátkodobě, aby získali dobrou známku …. Když se jich ale týden před maturitou zeptáte, proč dýchají, odpovědí, aby se neudusili. Hlubší poznání procesů a dějů víc než často chybí. Žáci znají názvy xy druhů rostlin, ale poznají je většinou jen na obrázku, avšak když s nimi vyjdete do přírody (školní výlet atp.) nepoznají jilm ani habr (ba často ani lípu, buk či dub), protože stromy nejspíš osnovami pro „poznávačku“ předepsané nejsou. Nevím. Pro učitele, kteří káží od tabule „solidní přírodovědné vědomosti“, je třídění odpadů ve škole jen nepříjemnou komplikací pod jejich úroveň. Nadiktují žákům poznámky, jež diktují celý svůj profesní život, uštědří žákům dvě tři známky za pololetí a v půl druhé jsou doma. A tím se dostáváme k dalšímu bodu. Ad 2) Takoví učitelé se při čtení řádků pana profesora Piťhy rozplývají blahem. Internet, eseje, RVP – jejich řeč … Přeci nezačnou nad svou prací přemýšlet? Diktovat dvacet let staré poznámky je přeci podstatně jednodušší! A co ti mladí, kteří sami ve škole poznali jen frontální výuku a na fakultách jim z didaktiky předali jen to, co jim předali – totiž „povídačky naší Kačky“? Jak se postaví k RVP a reformě školství? Přes veškeré nedostatky, které RVP jistě obsahuje, se domnívám, že neohrožuje budoucí kvalitu obsahu vzdělání. Konečně – nebudeme učit podle RVP, nýbrž podle ŠVP, jehož tvůrci jsme – můžeme být – my všichni. Jde jen o to, abychom při předávání vědomostí zohlednili i rozvoj klíčových kompetencí – a ty nemůžeme rozvíjet tím, že budeme kázat od kateder. Motivovat kolegy k tomu, aby se podíleli na změnách, musíme tím, že budeme neustále zdůrazňovat, že si OPRAVDU NIKDO NEPŘEDSTAVUJEME, ŽE BUDOU DĚTI VŠE HLEDAT NA INTERNETU, PSÁT ESEJE A JÁ NEVÍM, CO JEŠTĚ. To není obsah reformy školství, naklikne-li si žák článek na internetu, přijde opět jen a pouze k hotovým informacím (i kdyby byly věcně správné), což je v rozporu s tím, co reforma vyžaduje! Chceme přejít od frontálního výkladu k činnostní výuce, aby si spolu s vědomostmi osvojili i kompetence (dovednosti), chceme vytvořit v žákovských hlavách trvalý, přesný a funkční systém pojmů, tedy nevzdáváme se zatěžování paměti, jak se často uvádí. Jde jen o to, aby se paměť zatěžovala informacemi potřebnými, které jsou nutným předpokladem pro další duševní práci. A konečně – prohloubením motivace a vzdělanosti chceme u žáků zvýšit pokoru, pocit zodpovědnosti atd. atd., tedy cíleně chceme ovlivňovat chování a kázeň žáků. Přál bych si, abychom byli víc slyšet. Polopravdy o našich reformních záměrech, ať už jsou šířeny záměrně či nezáměrně, jakékoliv pozitivní změny ve školství jen oddalují.
|
|