Vyzdobit třídu? Především tak, aby si děti neublížily nebo při své běžné činnosti nerozbily něco, z čeho by pak byla paní učitelka smutná a děti by nevěděly proč.
Samozřejmostí je estetický, teplý a zcela hygienický prostor. Podlahová krytina, která se dobře uklízí, může být hladká, po ní se báječně klouže po kolenou. S také "hrací" koberec, na kterém si děti mohou hrát na zemi zcela přirozeně jako na velikém stole. Nesmí zadrhávat, uvolňovat zlomky vláken a jiné alergeny a měl by mít pěkné barvy, na obrázku nebo vzoru nezáleží, a příjemný na dotek i na posezení. Koberec také vymezuje určitý prostor, který děti vnímají jako útočiště mimo ostatní prostor.
Kytičky mají být pro radost. Nějaké, které se dají zalévat konvičkou a nepřetečou, mohou to být pokojové rostliny (voděnka, scindapsus), nebo i kvetoucí, ale takové, které nepáchnou (zajímavé, že pelargonie učitelkám vonějí, pro děti jsou odpudivé už na dotek), nebo ty, které vonějí, napříkad meduňka. Pozor na líbivé, ale jedovaté pokojové kytky! A na rostliny, které se dají jíst, protože děti ještě nerozlišují mezi natí cibule (jedlé) a stvolem hyacintu nebo tulipánu a zkoušely by, co je jedlé a mohly by si přivodit otravu. Kytičky jsou na okrasu a ne na jídlo.
Veselý metr na zdi, aby se děti mohly měřit, jak jsou velké.
Strefovací obraz na zdi od podlahy asi tak do výšky 1-1,5 metru, přes celou šířku zdi, na který mohou házet malým míčkem, třeba i molitanovým (ping-pongový cvaká a učitelky pochopitelně znervozní a nakonec ho stejně někdo nechtěně rozšlápne); žádné házení se zlým úmyslem na nějakou postavu, nebo i zvíře, ale třeba na hradby hradu s věžičkou a bránou a zbrojnošem s praporcem u děla před ní.
Baldachýn, závěs, jakoby stan nebo přístřešek, nebo pestrou maskovací síť, aby si děti pod ním mohly hrát jakoby v nějakém jejich prostoru, ale nezakrytý, aby viděly ven a bylo na ně vidět.
Šňůra na prádlo, na kterou se kolíčky zavěšují dětské kresby, aby si je mohly všechny děti prohlížet, nebo i jen tak mimochodem je vidět a vnímat (nešpendlit, žádné špendlíky).
Hadrové, nebo lépe pestré látkové panenky, měkké, velké tak do ruky nebo do náruče, aby se s nimi dalo dobře hrát, s pěkným úsměvem (bakelitové nebo PVC krásky jsou neohebné, rigidní, s nepřirozenou tvářičkou). Žádná zvířata, která vypadají jako kočkopes nebo pejsvídek a podobné zrůdy.
Zrcadlo. Někde, kde se děti přirozeně vidí a bez nebezpečí rozbití. Může být už od jedné stopy od země, velké aspoň jako velká čtvrtka A3 nebo A2. I pohledem na sebe se rozvíjí jejich osobnost a vážnost k sobě.
Mačkací klaksónek s balónkem připevněný na nějakém pevném místě, aby děcko mohlo zatroubit, když chce říct paní učitelce, že chce jít na záchod, nebo si prostě chce zatroubit a přivolat pozornost. Ale co to píšu, určitě máte spoustu vlastních představ a nápadů. Píšu jenom proto, že ostatní kolegyně vás jenom vítají nebo chválejí, ale nereagují na Váš dotaz. Pěkný den