Zdravím Vás,
jsem na tomto diskuzním fóru nováčkem a musím říct, že jsem v mnoha diskuzních příspěvcích našla velkou inspiraci pro práci s dětmi.
Chci se Vás zeptat na nápady na vyzdobení třídy - od zaří dostanu třídu těch nejmenších, kteří jdou do školky poprvé - Máte nějaké rady, jak takovýmto dětem vytvořit co nejhezčí prostředí?
Později to samozřejmě bude jednodušší a třída bude vyzdobená podle jejího osazenstva , jak ji ale vyzdobit na začátek školního roku?
Předem Vám děkuji za rady

Dobrý den Barboro,

vítám Vás ve fórech a jsem ráda, že už pro Vás mohla být inspirací.
Výzdoba je určitě ve školce moc důležitá a je to jedna z prvních věcí, které si děti, ale i rodiče všímají.

Jak tedy na to? Jaké mají zkušenosti ti, kteří již nějaký rok učí?

To je moc pěkné téma. Nebylo by špatné rozšířit ho i do sekce základního vzdělávání.

Vyzdobit třídu? Především tak, aby si děti neublížily nebo při své běžné činnosti nerozbily něco, z čeho by pak byla paní učitelka smutná a děti by nevěděly proč.
Samozřejmostí je estetický, teplý a zcela hygienický prostor. Podlahová krytina, která se dobře uklízí, může být hladká, po ní se báječně klouže po kolenou. S také "hrací" koberec, na kterém si děti mohou hrát na zemi zcela přirozeně jako na velikém stole. Nesmí zadrhávat, uvolňovat zlomky vláken a jiné alergeny a měl by mít pěkné barvy, na obrázku nebo vzoru nezáleží, a příjemný na dotek i na posezení. Koberec také vymezuje určitý prostor, který děti vnímají jako útočiště mimo ostatní prostor.

Kytičky mají být pro radost. Nějaké, které se dají zalévat konvičkou a nepřetečou, mohou to být pokojové rostliny (voděnka, scindapsus), nebo i kvetoucí, ale takové, které nepáchnou (zajímavé, že pelargonie učitelkám vonějí, pro děti jsou odpudivé už na dotek), nebo ty, které vonějí, napříkad meduňka. Pozor na líbivé, ale jedovaté pokojové kytky! A na rostliny, které se dají jíst, protože děti ještě nerozlišují mezi natí cibule (jedlé) a stvolem hyacintu nebo tulipánu a zkoušely by, co je jedlé a mohly by si přivodit otravu. Kytičky jsou na okrasu a ne na jídlo.

Veselý metr na zdi, aby se děti mohly měřit, jak jsou velké.
Strefovací obraz na zdi od podlahy asi tak do výšky 1-1,5 metru, přes celou šířku zdi, na který mohou házet malým míčkem, třeba i molitanovým (ping-pongový cvaká a učitelky pochopitelně znervozní a nakonec ho stejně někdo nechtěně rozšlápne); žádné házení se zlým úmyslem na nějakou postavu, nebo i zvíře, ale třeba na hradby hradu s věžičkou a bránou a zbrojnošem s praporcem u děla před ní.

Baldachýn, závěs, jakoby stan nebo přístřešek, nebo pestrou maskovací síť, aby si děti pod ním mohly hrát jakoby v nějakém jejich prostoru, ale nezakrytý, aby viděly ven a bylo na ně vidět.

Šňůra na prádlo, na kterou se kolíčky zavěšují dětské kresby, aby si je mohly všechny děti prohlížet, nebo i jen tak mimochodem je vidět a vnímat (nešpendlit, žádné špendlíky).

Hadrové, nebo lépe pestré látkové panenky, měkké, velké tak do ruky nebo do náruče, aby se s nimi dalo dobře hrát, s pěkným úsměvem (bakelitové nebo PVC krásky jsou neohebné, rigidní, s nepřirozenou tvářičkou). Žádná zvířata, která vypadají jako kočkopes nebo pejsvídek a podobné zrůdy.

Zrcadlo. Někde, kde se děti přirozeně vidí a bez nebezpečí rozbití. Může být už od jedné stopy od země, velké aspoň jako velká čtvrtka A3 nebo A2. I pohledem na sebe se rozvíjí jejich osobnost a vážnost k sobě.

Mačkací klaksónek s balónkem připevněný na nějakém pevném místě, aby děcko mohlo zatroubit, když chce říct paní učitelce, že chce jít na záchod, nebo si prostě chce zatroubit a přivolat pozornost. Ale co to píšu, určitě máte spoustu vlastních představ a nápadů. Píšu jenom proto, že ostatní kolegyně vás jenom vítají nebo chválejí, ale nereagují na Váš dotaz. Pěkný den

A co takhle koupit nebo maminkami nechat vyrobit různé měkoučké polštáře, "macíky", aby se na nich dalo sedět, nebo si ho dát pod hlavu, nebo si s ním házet, nebo ho vzít do náruče v tom novém, cizím prostředí a přimazlit se k němu. Samozřejmě nejlépe z bavlněné látky, která neškrábe, nepouští barvu ani chlupy, nezadrhává o nehty, nestudí, hladí. Případně s vyšitým obrázkem, nebo přišitým z jiných barevných hadříků - jablíčko, domeček, Koblížek, družice, balónky, kytička, medvídek, ryba, apod. Nebo s barevnou batikou. Ušitý například z obarvené vyřazené cíchy nebo prostěradla. Jednoduchá a nealergická vycpávka. Polštářky by bylo možno vyprat, pokud se nezcuckovatí náplň, nebo prostě vyhodit a pořídit nové (samozřejmě po výskytu vší, chřipek, otitid, nazolaryngitid, nebo jakémkoliv poškození).
A může jich být hodně a veselých a pestrých. Žádné uniformně všechny stejné, s distinkcemi jako na věšáčkách v šatně nebo u ručníčků. To v dětech vyvolává stres, že nemají svůj, že jim někdo něco vzal, místo toho, aby si vzaly na hraní nebo pod zadek nějaký, jakýkoliv polštářek, který se jim momentálně zalíbil a je po ruce.

Barboro, vítejte!
Sem tam se v diskuzi objeví jako příloha (poznáte ji podle sponky u názvu diskuzního vlákna) také fotka z nějaké té třídy, snad i to by Vás mohlo inspírovat.
A určitě se musíte podívat do naší Wiki. Tam si totiž paní učitelky ukládají své týdenní plány a často jsou doplněné fotkami nebo videem ze třídy.

Zdravím Vás, Barboro,
děti mívají strach z neznámého prostředí, proto bych se snažila jejich obavy snížit tím, že bych do třídy nainstalovala něco, co důvěrně znají. Co říkáte pohádkovým postavičkám ze známých pohádek? Já vím, někdo by řekl "kýč", ale když to dětem pomůže, proč ne! Alespoň pro začátek A hlavně by třída měla působit útulně, vesele, žádné ponuré barvy. Pro začátek bych také doporučila sestavit "uvítací družinu" z hezkých plyšáků, ti dokáží zaujmout. No a více než výzdoba je určitě důležitá paní učitelka - milá, usměvavá, laskavá. Možná by nebylo od věci nechat hrát v pozadí něžnou, nevtíravou hudbu . I když - takové dětské písně také nejsou k zahození .
Držím Vám, Barboro, palce a budu se těšit, až se s námi o své zážitky podělíte .

Dobrý den, určitě máte třídy pojmenované po nějakém zvířátku nebo postavičce z pohádky (třída Koťátek, Berušek,třída Červené Karkulky aj.) V tomto duchu bych vyzdobila třídu, ale také šatnu!!! Je to první místnost, do které děti v MŠ vkročí:-D

U nás si děti polštářky nosí z domova. Cvičíme s nimi, hrajeme si s nimi, sedíme (ležíme) na nich aj. Svůj polštářek si poznají i ti nejmenší.
Musím moc souhlasit s Bohunkou:

Tak co tomu rikate Barboro?
Chcete se zeptat jeste na neco konkretniho?
Poradce tu mame, tak smele do toho.

Díky za skvělé rady. Vracím se po 10 letech do první třídy a řeším to samé. Nápad s házecím obrazkem mi připadá skvělý a už přemýšlím kam s ním. Taky ta maskovací síť mi připadá jako dobrý nápad. Díky M