Milé kolegyňky, zajímalo by mě, jaký máte názor na tento článek. A jaké máte zkušenosti vy s dnešními předškoláky.

http://www.novinky.cz/veda-skoly/281348 ... itele.html

Smutno je mi, smutno je mi, na ten smutek není lék... zpívá ve své písni Vlasta Redl.
Všichni určitě víme, že děti jsou dnes prostě jiné. Zaujmout je čím dál těžší, motivace musí být maximální. Nemyslím si však, že by si děti v mateřské škole dělaly co chtěly. Určitě v každé mateřince fungují pravidla, která dodržujeme. Ani v té naší to jinak není a věřím, že u vás také ne. Děti mají výběr z činností a na nich je, pro jakou se rozhodnout. Vždy se však snažíme aby si postupně všechny aktivity prošly.
Asi bychom si mohli také naříkat nad tím jak chodí děti tříleté do MŠ připravené a že je to někdy opravdu složité, nemusím popisovat. Na druhou stranu bych si i já dovolila postesknout např. nad zápisy do prvních tříd, kdy v některých základních školách doslova "loví" dušičky a berou každé dítě... A názor "nějaké učitelky z mateřinky" není důležitý... Pak jen od rodičů slyším "Byl moc šikovný a do školy může bez problémů nastoupit a kdyby něco, tak mu učitelka pomůže, společně to zvládnou".
Původně jsem ani nechtěla reagovat, ale po dnešním krásně prožitém dni, který byl opravdu vydařený, si myslím, že svou práci dělám zodppovědně a děti si každý den odnesou domů něco nového. Něco, co nás posouvá dál a naplňuje. Hezký podzim a nejen ten, přeji všem kolegyním a kolegům. Radka

"Kázeňské problémy ale jdou na vrub i mateřinkám, na kterých se rovněž podepsala liberalizace. Podle Nordové v nich bývaly děti na školu připravovány. Dnes si ale mohou děti vybrat, jestli se nějaké činnosti chtějí účastnit, anebo si jít třeba hrát.

Školka prý zanedbává i kreslení, které je klíčové pro výuku psaní, aby dítě mělo uvolněnou ruku a umělo držet tužku..."

Toto je citace z článku. Já nesouhlasím! Není pravda, že si děti v MŠ dělají jen to, na co mají chuť, anebo že se zanedbává "kreslení". Grafomotorika je na jednom z předních míst! Celý článek se mi zdá trochu přitažený za vlasy. Souhlasím, že rodiče nemají na děti vždy čas (podnikají apod), ale neplatí to pro všechny. Ráda bych znala názory i jiných učitelů, než oné p. učitelky (čímž netvrdím, že nemluví pravdu, zřejmě v jejich regionu to tak opravdu je ). Znám ale spoustu školek, které se dětem maximálně věnují, vyzývám proto učitelky mateřinek, aby se k článku rovněž vyjádřily.

Dobrý den,

nejsem sice učitel v MŠ (učím na SŠ a SOU), nicméně jsem nedávno přemýšlel nad vnitřní motivací žáků a postupně jsem se dostal až do let, kdy jsou žáci v MŠ.
V nějakém článku jsem se dočetl, že vnitřní motivace vychází z rozvinutých vnitřních potřeb a já se ptal, co když nejsou rozvinuté na úrovni, jaké by měli být (zrovna na SŠ a SOU)? Dají se pak ještě nějakým způsobem rozvinout? Odpověď na tuto druhou otázku jsem našel v jiném článku, kde bylo položeno formování vnitřní motivace (resp. vnitřních potřeb) do období kolem tří let. To si myslím, že je období, ve kterém mají rodiče ještě co říct a mají podstatný vliv na děti, ale jak víme, tak to není vždy OK. Nicméně si nemyslím, že by tyto potřeby nešli rozvinout i ve věku SŠ.

Proto se chci také zeptat Vás, co učíte v MŠ, jak lehká či obtížná je komunikace s rodiči. Resp. jak lze vést rodiče k tomu, aby své děti nezanedbávali? Na SŠ totiž slýchám rodiče, že si s dětmi už nevědí rady, ale problém je podle mě už v raném věku a tam by se to také mělo začít řešit. Tím se nechci zbavit své zodpovědnosti na SŠ, ale hledám cestu.

Děkuji

Miloš Kafka

Miloši, vítám Vás
a těší mne Váš zájem. Máte zcela pravdu. Na střední škole už bývá opravdu pozdě začínat něco řešit. Předškolní období je v životě člověka opravdu zásadní a, věřte nebo ne, do sedmi let je ta hranice, kdy se do dítěte vkládá vše , co bude v budoucím životě potřebovat Pokud rodič zanedbá výchovu v tomto raném věku, může si jen zoufat. Bohužel, tak to je.

Protože jsem článek v den vydání nečetla, klikla jsem si na něj na začátku této diskuze a měla bych jednu prosbu.

Nevíte náhodou někdo, ve které zlínské škole učí paní učitelka Alena Nordová? Projela jsem zkusmo stránky několika zlínských škol, ale kantorku tohoto jména jsem v žádné nenalezla.

Děkuji a hezký večer.

Spolupráce s některými rodiči je opravdu velmi zoufalá, nečtou nástěnky,webové stránky, nevšímají si pokroků svých dětí.Nemají na to prostě čas. Myslí si, že jejich děti mají dost času na správný úchop lžíce či návštěvy logopeda. Mnohdy mám pocit,že se jich svou dobře míněnou radou či prosbou o spolupráci dotýkám a to nejsem učitelka prudička. Na jednu stranu rodiče nutí své děti navštěvovat i několik kroužků denně, ale nevěnují pozornost tomu, zda dítě zvládá základní věci jako je správná výslovnost či úchop tužky.Kroužek AJ navštěvují i děti se špatnou výslovností,což je podle mého názoru velmi smutné.Rodiče chtějí mít děti vzdělané, ale nemají chuť či čas se na rozvoji svého dítka podílet.Raději zaplatí tisíce,aby se jejich dítěti věnoval někdo cizí, než aby mu večer před spaním přečetli pohádku. Vzpomínám si na jednu schůzku s rodiči, kde se jedna maminka rozhořčovala nad tím, že děti ve školce musí po obědě odpočívat, neboť její dcera ve školce usne a pak večer mají problémy s usínáním a ona maminka musí své dceři číst pohádku.

To je opravdu smutné. A co hůř, myslím si, že se tento nezájem o výchovu s velkou pravděpodobností ponese z generace na generaci. Rodiče mají jiné priority. Věřím, že mnoho rodičů totiž čas má, nebo mít může, kdyby chtěli.

Osobně jsem taťka dvou kluků (2,3 a 1,2), učitel 4. rokem (takže dělám stále přípravy), od svého 2. roku jsem třídní učitel a k tomu si ještě dodělávám vzdělání, kde jsem v posledním roce, kdy mám odevzdat diplomku. Řekl jsem si ale, že rodina pro mě bude velkou prioritou a protože vím, jak je to důležité. A opravdu díky Bohu, daří se to zvládat Ale, kdyby se nedalo, tak rodina u mě vede.

Už několik měsíců přemýšlím nad tím, že se ve školství mluví o různých metodách výuky a přístupech k ní. Mluví se o různých technologiích, zjištěních, ... A vše toto má opravdu veliký význam, ale říkám si, že se hned vedle nás rozbíjejí rodiny, děti nejsou radostí, ale starostí, a toto přispěje pouze k postupnému rozvracení a degenerování společnosti. Pokud se mýlím, tak mě opravte, budu určitě rád, že společnost není většinově taková, jakou ji vidím.

V jedné diskuzi zde na portálu psala jedna paní učitelka ZŠ, že už prvňáčci se baví o tom, jak se jejich rodiče rozvedli a tito to berou jako něco, co se děje každému = normální.

Z osobní zkušenosti ze SŠ. Mám ve třídě žáka, který již v minulém roce nechtěl chodit do školy. Teď je opět v 1. ročníku a ze začátku měl stejný přístup a maminka říkala, že si s ním už neví rady, že to nahlásí asi na sociálku - vlastní máma. Úplně jsem se zděsil. Pátral jsem a zjistil, že tato máma má tři kluky a každého s někým jiným. To musí být pro dítě strašné a i když mu je už 16, tak rodina do něho zasela tolik špatného! Co se pak ale diví!

Myslíte si, že takovýchto případů, kdy se rodiče na výchově dítěte nechtějí podílet, nebo jsou špatnými příklady, přibývá?
Jsou tyto případy závislé na vzdělání rodičů?
Mělo by smysl např. společně s MŠMT a jinými organizacemi konfrontovat, informovat, ... rodiče?

Nechci jen přihlížet, jak se životy dětí zatracují.

I mě článek rozhořčil. Nemyslím si, že by si u nás v mateřské škole děti dělaly, co chtějí. Grafomotoriku zařazujeme 1x týdně už od nejmenších dětí, začínáme na velkou plochu atd... Dětem se snažím dát co možná nejvíce a tento článek mě hluboce urazil!!