Dobrý večer,
po čase se vracím k tématu muži ve školách (školkách). Jsou pro mě zajímavé postřehy ze zahraničí od Václava i pohled Bohunky na "ženské" práce.
Za sebe to vnímám tak, že v globálu jako muži nejsme extra vybaveni pro práci s malými dětmi. Znám kamarády, kteří na sebe dokáží navázat děti jakéhokoliv věku, kteří na něm pak visí a dožadují se jeho přítomnosti. Vím však, že to není trvalá záležitost. Je to hodně o tom, jak se také zmiňoval Václav - alternativní posuny (lesní školka apod.), kde vidím jakousi výzvu a více dobrodružného ducha, který v mužích stále dřímá.
Obdivuji osobně trpělivost mnohých žen při výchově a neustálém koloběhu věcí, které s malými dětmi jsou. Přitom mi je jasné, že pohled mužů a styl výchovy je pro malé děti taktéž nesmírně důležitý. Hodně vnímám to, že do 6 let je díte značně vázáno na ženský vzor a přístup. Po šestém roku mám dojem, že přichází chvíle mužského pohledu.
Jako ideální by mi přišlo vyvážení mužsko-ženského principu ve všech výchovně-vzdělávacích institucích. Samozřejmě to naráží na zavedené mechanismy, ale proč se nebavit o ideálech
Každopádně by mi přišlo zajímavé se bavit o tom, jak dostávat mužský přístup více do těchto zařízeních. Mě přijde třeba zajímavé uspořádání "dnů s otci"
Máte nějaké osvědčené postupy, jak to dělat?